Dlouho jsem si myslel, že Česko nemá euro, protože tomu voliči nerozumí, bojí se nového, nevidí jeho výhody a jsou strašeni zdražením. Dnes si myslím, že máme korunu, protože výměna za eura je mnohamiliardový zcela bezrizikový business pro všechny banky. Business, který platí všichni občané.

Jak to funguje? Příklad. Každá banka má část peněz v korunách a část v eurech. Ráno chce dovozce potravin Lidl vyměnit tržby v korunách na eura, za které potraviny nakupuje, třeba ve výši 50 milionů korun, a zaplatí nějaké to procentíčko poplatek bance. Chvíli potom chce exportér českých strojů vyměnit utržená eura na koruny, kterými platí dělníky, materiál a energie – ve výši také 50 milionů korun. I on zaplatí poplatky. A tak to jde celý den. Banka přesouvá peníze z jedné vlastní kapsy do druhé a vždy si bere poplatek, aniž by měla starosti s kolísáním kursu. Takže večer má banka na kontě přibližně stejnou sumu korun i eur, ale navíc slušný zisk z poplatků.

Tyto poplatky jsou pro české banky mnohamiliardový zisk ročně. A banky o něj pochopitelně nechtějí přijít. Tyto miliardy, pokud by zůstaly firmám, by mohly jít do investic nebo do platů. Nebo by mohly být o ty poplatky nižší ceny zboží pro Čechy nebo konkurenceschopnější ceny exportu. Takže euro budeme mít tehdy, až toto většině lidí dojde a budou tlačit na politiky, aby euro konečně zavedli.