Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, začnu se zkušeností starostenskou, kterou jsem si prošel. Starostou jsem se stal v roce 2006, a tehdy jsme vyhráli volby tak, že jsme dokázali sestavit kandidátku natolik, že byla pro lidi zajímavou, že nám dali dostatek hlasů na to, abychom ve volbách uspěli, a zároveň jsme věděli, že už když děláme kampaň, musíme tu kampaň dělat tak, abychom byli schopni dát dohromady v druhé části nějakou koalici. Pokud si dobře vzpomínám, z 21 mandátů jsme tehdy s 27 % měli 7, a druzí za námi měli 4 mandáty.

V roce 2010 jsme mandát v Semilech se stejným uskupením opakovali, a znovu už to, že jsme dávali dohromady tu kandidátku, že jsme museli přesvědčit lidi o společné vizi, už bylo hrozně důležité proto, aby se vize v dalších částech v tom městě dala uskutečnit. A skutečně to fungovalo v tom, že přijdete přesvědčit nejdřív ty, které chcete na kandidátku. Ne všichni tam chtějí, ale tu vizi přijmou, přesvědčí další, a vy už v té první části, ještě než vůbec proběhnou volby, se musíte naučit argumentovat, musíte se naučit lidi přesvědčovat o tom, že dává smysl, kam směřujete, ale zároveň upravit svoje představy v debatách, v desítkách debat, které absolvujete. A to je možná nejlepší starostovská škola, která může přijít. Právě v tom, že v komunále se musíte pokusit uspět tak, abyste vize mohli naplnit.

V roce 2010 jsme dostali 47 % a z 21 mandátů jsme měli 12 mandátů. Přesto jsme si do Rady přibírali tu nejtvrdší opozici, protože nám přišlo naprosto správné, aby nápady a řízení města, které bylo kontrolováno už od počátku.

V roce 2014 se ta situace docela zkomplikovala, protože přestože jsme volby docela rasantním způsobem vyhráli, měli jsme nějakých 35 %, druhé bylo tou dobou nové ANO, myslím, asi s polovinou hlasů, tak volby proběhly vcelku přesvědčivě, ale výsledek byl takový, že hnutí ANO u nás složilo kandidátku všech proti vítězovi. Odpovídalo to ale přesně tomu, že když sestavujete vedení města, aniž byste předem získali pro to podporu, tak těžko to vedení města může dlouhodobě fungovat. Také to trvalo asi pět měsíců, koalice se rozpadla a starostkou je žena, která měla nejvíce preferenčních hlasů, vedla vítěznou kandidátku. Tak jako to bylo roky zpátky.

V obou případech, kdy mně bylo ctí být lídrem kandidátky, tak jsem také dovedl kandidátku do zastupitelstva s nejvyšším počtem preferenčních hlasů. A z mého pohledu to bylo velice funkční. Bylo to velice funkční i v tom, že musíte hledat shodu už od sestavování kandidátky, a musíte potom hledat širokou shodu i při řízení obce, protože pokud ji nehledáte, tak tu obec samozřejmě výrazně rozdělujete.

Přesto ve velkých městech zvláště nejsem příznivcem přímé volby starostů. Pokud se o ní bavíme, a myslím si, že jsou velikosti obce, jako jsou obce, v kterých není zřizována rada, tak tam může právě mít přímá volba starostů smysl v tom, že to bude taková určitá zkouška toho, jak ten systém může fungovat. V nich už dneska starosta je nadán vyšší pravomocí v rozhodování a řízení obce, takže změna v této velikostní kategorii obcí nebude tak zásadní v tom dopadu do toho, jak obec může fungovat.

V klubu Starostů a nezávislých jsme tento návrh debatovali skutečně zeširoka, protože skutečně v jednom z minulých volebních období jsme byli ti, kteří po tom, co prošla velká debata na vládní úrovni o tom, jestli má být zavedena přímá volba, nebo nemá být zavedena přímá volba starostů, která skončila s tím, že tuto aktivitu vláda opustila, tak my jsme tento návrh předkládali.

Ale když jsme ho předkládali, předkládali jsme ho právě s omezením pro nejmenší obce, a předkládali jsme ho i s prováděcím návrhem zákona, tak aby všechno to, co tady reálně zaznívalo, jako problémy, které tento návrh zákona, tento tisk číslo 40 vyvolá, tak aby nenastaly. Protože tak, jak je to v této chvíli navrženo, tento zákon je plácnutím do vody. Tento zákon je krokem do tmy. Tento zákon nepřinese přímou volbu starostů. Kdyby byl, nedejbože, schválen, tak přinese rozvrat komunální politiky.

A proto ho nepodpoříme jako starostové. Protože jsme v situaci, kdy, a to tady nezaznívalo příliš často, ale je to také skutečnost, kterou se dočtete ve stanovisku vlády, ten návrh zákona je dokonce v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými jsme zavázáni.

To jsou věci, které nelze překročit tím, že řekneme, že to přepíšeme. Práce, která je spojena s tím, jestli zavedeme, nebo nezavedeme přímou volbu starostů, ta šíře debaty není dána tím, že na jednu A4 vypíšu, a to ještě chybně, změny Ústavy, a řeknu, že jsem zavedl přímou volbu starostů. Tím skutečně akorát rozvrátím komunální politiku. Tu část politiky, tu oblast, která má největší důvěru občanů. To je snad cílem? Doufám, že ne.

Práce, kterou je nutné odvést, je na prováděcích zákonech, a já už jsem to tady minule zmiňoval. My jsme připraveni, a už pracujeme na tom, že jako Starostové a nezávislí, myslím, že nám to je tak trochu vlastní, dáme dohromady seminář, na kterém pozveme odborníky ze zahraničí, kteří tam budou prezentovat jejich zkušenost z toho, jak je to zavedeno u nich a co to přineslo za pozitiva a negativa. Je to tak zásadní parametrická změna, že skutečně ta debata musí být odborná, a ne takto vystřelená od stolu.

Z tohoto pohledu tedy přestože jsme předkládali zákon o přímé volbě starostů, přestože jsme takto upravovali, ale v daleko rozsáhlejším dokumentu, pravomoci, a nepodařilo se nám to prosadit, riziko, kterým je tento návrh zákona, nehodláme podstoupit, a proto ho jako Starostové a Nezávislí nepodpoříme do dalšího čtení a budeme hlasovat pro zamítnuto a kdyby to neprošlo, tak vrácení předkladateli k přepracování, což je ale trošku eufemismus, protože toto není o přepracování, toto je o zcela nové práci.

Děkuji za pozornost.