Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, budu mluvit konkrétně k tématu justice a financování justice. Možná byste mohli namítnou, že to je téma spíše do ústavněprávního výboru. Jenže tady to téma se týká strukturálních investic a jakkoliv je to téma konkrétní, které se možná do prvého čtení zákona o státním rozpočtu nehodí, tak je to téma, které bude paní ministryni, doktorce práv, velmi blízké.

Obecně vnímám stát jako službu, jako servismena, jako někoho, kdo občanům poskytuje tu službu kvalitní. A v rámci justice se jedná - a to je ta služba, se kterou se potká občan asi nejčastěji - se jedná o službu zejména, řekněme, obecních soudů, civilních soudů, sporné agendy. To znamená nějakého závazného rozhodování sporu o právo v rozumném čase.

Jak si potom ale vysvětlit, že zatímco počet věcí rozhodovaných, alespoň tedy v určitých agendách, významně roste, tak investice do justice, nebo respektive zvyšování nějakých prostředků, které můžou ti předsedové soudů využít, tak neroste. Tak naopak Ministerstvo financí dá direktivu paní ministryni spravedlnosti, že musí šetřit. Ona samozřejmě velmi vstřícně - a já jsem jí děkoval i v interpelaci minulý týden - pokrátila pracovníky nebo pracovní místa na svém ministerstvu.

Zní to trochu absurdně, že Ministerstvo spravedlnosti pokrátilo ta místa, zejména v legislativním odboru, což s ohledem na tu agendu, kterou Ministerstvo spravedlnosti dělá - to jsou velmi složité návrhy zákonů - tak nemyslím si, že je úplně dobře, ale asi lepší, než aby byla ta místa pokrácena na soudech.

Ale vezměme si třeba insolvenční zákon, oddlužovací novelu. Teď byla polovina volebního období. A asi ten největší a nejdůležitější zákon, který jsme tady přijali, vlajková loď, tak byla oddlužovací novela insolvenčního zákona. Skutečně - samozřejmě možná mám trochu klapky na očích, možná jsem trochu zdeformovaný tím výborem, ve kterém jsem - tam ale to je úplně ta úhelná agenda, ta klíčová.

Nápad těch věcí, těch insolvenčních návrhů, se zvednul velmi výrazně, ale nepřibyli noví lidé. Tady ani nejde o soudce, tady jde o vyšší soudní úředníky, tady jde o asistenty soudců, justiční čekatele. Ne, ta místa nepřibyla. A co to v praxi znamená? (Obrací se na předsedajícího, aby zjednal klid v sále vzhledem k silnému hluku.)

Děkuji za zjednání pořádku. To je něco, co myslím, dokáže pochopit úplně každý. Rozhodujete-li vyšší počet sporů, větší počet věcí a rozhoduje ho stejné množství lidí, tak co to znamená? No, že ty věci budou trvat déle, anebo se k nim bude přistupovat liknavěji. U té insolvenční agendy to znamená, že nějaké osvědčování úpadku vůbec nepřipadá v úvahu. A že by někdo kontroloval ty dlužníky, jestli se skutečně snaží zaplatit těm nezajištěným věřitelům co nejvíc, tak to je taky naprosto iluzorní představa.

Čili tam by bylo potřeba, aby ty peníze šly. Vytýkáme to celý den vládě, že utrácí peníze na spotřebu místo investic. Ale opomíjí tu spotřebu, která je nutná. Protože právě to, že veřejná moc dokáže to právo naleznout a pak ho vymoci, no tak to je úplně to klíčové. To od státu prostě každý očekává, to je jedna z klíčových úloh státu, která vyplývá už ze samotné společenské smlouvy. Že se omezíte na právech a tomu státu dáte možnost, aby prostě - míněno za tu ochranu - aby o těch právech případně rozhodoval.

Ale má-li se to skutečně osekávat na justici, tak to nepokládám za dobré. A proto to tady v prvém čtení zmiňuji. Protože ono přesouvat v kapitolách Ministerstva spravedlnosti už prostě dost dobře nejde. To je o tom, aby se výhledově posílily zejména tedy insolvenční úseky, správní úseky krajských soudů. A občané to pocítí, když se tam ty peníze dají. To je velmi konkrétní věc, která jim může prospět.

Ono váš spor, když se budete soudit, já nevím, když vám soused pokácí strom na zahradě, no tak je jasný, že se ten spor bude vést. Když soudce nařídí jednání, bude se z toho pořizovat nějaký zápis. No a bude to trvat tři měsíce, než se to přepíše, protože není zapisovatelka. Protože sehnat zapisovatelku za 15, 17 tisíc, byť pan doktor Kněžínek, bývalý ministr, učinil mnoho a snažil se zvýšit ty platy, no tak pořád sehnat někoho v Praze, ve velkých městech, na takovouhle pozici - no jasně, že se ten spor bude vést dlouho, když na tohle nejsou lidi.

To znamená, tam by ty peníze měly směřovat a ve srovnání s jinými položkami, jsou ty částky naprosto zanedbatelné. Ale můžou výrazně pomoci. Opomíjím otázku dalších, například právnických profesí, ale sem by ty peníze měly směřovat. A svědomí by mi nedalo, kdybych to tady v prvém čtení nezmínil a budeme se to snažit ještě akcentovat v rámci ústavněprávního výboru a v rámci interpelací. Posilme soudy a zvyšme platy nejenom soudcům, ale také toho nesoudcovského, administrativního personálu. Děkuji.