Minulý týden potvrdil mocenské poměry v České republice, ale přinesl také leccos nového. Znovu se ukázalo, že koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD je pevná a nepodpořila rozhodnutí Senátu podat ústavní žalobu na prezidenta. Tato „nerozborná jednota“ jistě nikoho nepřekvapí. Poněkud překvapivější bylo vykročení ministryně Schillerové z dosavadní role Babišovy administrativní ředitelky Ministerstva financí směrem k politice. Vzala to hezky zostra, když prostřednictvím údajného citátu mluvila ve Sněmovně o „opoziční a senátorské špíně“. Posunula tím hranice urážek parlamentní demokracie ze strany představitelů ANO zase o kus dál. Raději ani nebudu připomínat, kdo takto v minulosti označoval své politické soupeře. Bolševický slovník to ovšem je, zvykat si na to v naší zemi nechci a tvářit se, že už je to normální, nebudu. Normální to není, je to urážlivé, hloupé a nebezpečné.

Ministryně Schillerová v tom není sama. Prezident Zeman se rozhodl, že ať udělá vrchní státní zástupce cokoliv, on premiéra omilostní. A sdělil to veřejnosti. Jak říká jeden oligarcha, „prostě to udělá“. Myslím, že je to odpovídající tečka za celou kauzou plnou pochybností, politicko-mediálních tlaků a podivných personálních výměn. Nakonec jsme se po tom všem dozvěděli, že premiér sice jednal účelově, aby se dostal k dotaci, na kterou neměl nárok, ale skutek se zkrátka nestal a premiér je nevinný.

Stejně tak se skutek nestal v případě konfliktu zájmů premiéra a jeho mediálního domu. O tom pro změnu rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje, který tak odmítl podání Městského úřadu v Černošicích. Nyní tedy máme černé na bílém, že premiér se svými médii nemá nic společného. Prostě ho mají jen tak sama o sobě ráda, protože je nejlepší. Není samozřejmě překvapivé, že náhlé personální změny na krajském úřadě se staly těsně po podání z Černošic. Kádry rozhodují vše, říkal Stalin, a to bolševici všeho druhu vyznávají dodnes.

Ve vybírání kádrů je premiér opravdu „silný“. Není to tak dávno, co přes média, s nimiž nemá nic společného, vykřikoval o politických trafikách, politických kandidátech a neschopných manažerech, a že to on tak nenechá. A tak nechal za šéfa jedné z největších a nejdůležitějších firem jmenovat člověka, který nenaplňuje kvalifikační předpoklady. Za normální situace by to byl skandál. U nás je to dnes normální, firmu s desítkami tisíc zaměstnanců řídí člověk bez odpovídajících předpokladů. Premiér dále sní o rychlovlaku Praha–Brno, ale ztrátové České dráhy po 6 letech pod vedením jeho spolustraníků nepůsobí zrovna v nejlepší kondici. Nejsou vagóny ani lidi, ale kádrově to zvládnuté nyní jistě je. Nepřipomíná vám to něco?

Andrej Babiš se často obklopuje neschopnými, ale o to loajálnějšími lidmi. Byl by to jen jeho problém, kdyby na to nedopláceli všichni občané České republiky.
Ale byli jsme svědky i pozitivních věcí. Ministryně Maláčová z ČSSD si po 2 letech všimla, že naše důchody jsou střednědobě neudržitelné a bude zřejmě nutné něco dělat. Sekundovala jí i paní poslankyně Richterová od Pirátů, která přišla s úvahou, že za to vlastně mohou zahraniční vlastníci našich firem. Samozřejmě chápu, že ve virtuální politice je možné pronést cokoli. Jen to nikdo nesmí brát vážně a nedej bože se tím řídit, protože se to úplně míjí s reálným životem. Samozřejmě, paní Maláčová nebude dělat reformy. Nikdy! Ona chce přijmout „opatření“.

To my naopak jednu reformu pokládáme za nutnou. Právě tu, která změní penzijní systém. Mohu vám slíbit, že předložíme několik velmi konkrétních návrhů pro udržitelný důchodový systém. Aby bylo jisté, že důchody dostanou i lidé, kterým je dnes 40 let a méně. A s plnou vážností říkám, že podpoříme každé opatření navržené vládou, které bude mít hlavu a patu. O potřebě reformy, a hlavně širokého politického konsenzu při penzijním systému, mluvíme již více než 4 roky. Jsem přesvědčen, že při takto důležité změně je nutná široká politická shoda. Aby to nedopadlo tak, jak naposledy, když socialisté ze svých marketingových důvodů zbourali i to málo, co se zde pro udržitelný důchodový systém udělalo.