Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové,

já budu velmi úsporný. Je předložen návrh zákona o referendu, je to ústavní zákon, který předpokládá, že se referendum bude vyhlašovat v podstatě jako zákon s tím, že ho vyhlašuje prezident republiky. Podmínky těch základních parametrů jsou v podstatě tím vyjednávacím minimem pro KSČM s tím, že je evidentní, že pokud máme dosáhnout 120 hlasů poslanců a získat náklonnost tří pětin senátorů, je ta otázka velmi zásadní a budeme muset dojít k nějakému konsenzu. My jsme sice také uváděli 100 000 podpisů, protože se to vyvíjí z určité logiky, trochu jiné, než je logika, která je předložena v návrhu sociální demokracie, tam to má být 10 % všech voličů jako velká společenská poptávka, my tu společenskou poptávku vnímáme jinak, a to je poptávka těch politických stran, které kandidují a oslovují voliče a těch bylo v těchto volbách v roce 2017 pět, které vstoupily do Poslanecké sněmovny. Nebudu počítat ty, které neuspěly, ale ty, které uspěly. Znamená to tedy, že voliči těchto politických stran mají zájem o referendum, mají o něm každý jinou představu a je tedy na nás, jakým způsobem tu představu do zákona vtělíme.

Náš návrh předpokládá, že to referendum se bude konat o všech věcech, na kterých by se shodla ta skupina občanů, kteří by to chtěli vyvolat. Skupinu občanů, a to tady už bylo řečeno, mohou nahradit poslanci a senátoři - bavili jsme se tady u volebního zákona o počtu potřebném ke zvolení jednoho poslance a samozřejmě u počtu senátorů bychom se asi dopočítali i menšího, mnohem menšího čísla, které je potřeba na zvolení jednoho senátora, protože ve druhém kole ta účast není nikdy tak velká, ale přesto my to tam dáváme.(?) My máme i jako iniciátora referenda vládu České republiky z jednoho prostého důvodu. Může se stát v průběhu volebního období, což je velmi vážná věc, že žádná z politických stran, která tvoří vládu, nebo žádná z politických stran, která vůbec vstoupila do Sněmovny, bude muset řešit problém, který nastává uvnitř toho volebního období. Ten mandát, který vzchází z voleb, vzchází také z volebních programů. A jestliže žádná politická strana, která je ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně, neměla ten problém řešen ve svém volebním programu a má rozhodnout, tak samozřejmě vystupuje v rámci svého rozhodování mimo legitimitu těch volebních programů. Připomínám, že otázka legality a legitimity by byla na dlouhý seminář, ale pokud nechce riskovat vláda nebo politické strany v Poslanecké sněmovně, že jsou mimo legitimitu, tak samozřejmě mohou oslovit občany vyhlášením referenda. To je právo těch, kteří mají i v zastupitelské demokracii - a já si myslím, že i otázkou legitimity bychom se měli zabývat, protože jsou otázky, které v průběhu doby mohou opravdu nastat a žádná z politických stran je ve svém programu neměla. Proto je to rozšíření, které většinou ostatní politické strany nemají. Je to ovšem forma, kterou znají jiné ústavní systémy, dokonce s ním počítaly i některé návrhy zákona o referendu, které byly předloženy v minulosti této Poslanecké sněmovně, dokonce i ten úspěšný návrh, který došel tenkrát do Senátu, který myslím prošel, byla na něm shoda, všech 120 hlasů jsme sehnali, ale potom zkolaboval právě v Senátu, kdy na něm byla shoda KSČM, sociální demokracie, KDU-ČSL a postačovalo to k tomu, abychom to tenkrát prosadili v Poslanecké sněmovně, protože někteří poslanci, kteří sice byli mimo ty tři politické strany, pro něj dali svůj hlas. A to je asi zásadní rozdíl proti těm ostatním návrhům.