AD: Co jsou naši politici - Kolega Petráš napsal spíše filosofickou úvahu s výše uvedeným titulem. Dovolím si doplnit právní aspekt jeho úvahy a přidat navíc důsledky toho, když nedojde k výměně těch, kteří zrazují nejen nositele suverenity, tedy lid, ale i vlastní slib. A výměnu si tací opravdu zaslouží co nejdříve.

Je pravda, že ne všechny věci lze řešit přímou demokracií, a proto se také řadu století vyvíjí demokracie nepřímá, zastupitelská. Volby jsou takovým specifickým udělením plné moci od suverénního lidu, aby zvolení zástupci, poslanci, zastupitelé za občany rozhodovali podle programů, které jednotlivé politické strany a hnutí předložily do voleb. Nakonec se vždy postupuje podle kompromisního výsledku, obsaženém ve vládním prohlášení, prohlášení (záměru) rady kraje, města nebo obce, který exekutiva realizuje, a to je potřeba kontrolovat.

Odchylka od tohoto programu (programového prohlášení) je exces, který vždy způsobuje nelegitimitu rozhodnutí. Tedy jde o rozhodnutí, které suverén lid nemusí přijmout a taky ho většinou nepřijme. Nezpůsobuje žel ztrátu legality, protože většina, která v rozporu s ústavou nedbá práv menšin, si zákon může přijmout, ale riskuje, že takový zákon nebude mít dlouhou životnost. Po volbách ho prostě nová reprezentace zruší, změní nebo s ním jinak naloží.

Toto je např. osud tzv. druhého pilíře důchodové reformy, kterou prosadila vláda Petra Nečase a kterou vláda Bohuslava Sobotky navrhla zrušit a její zrušení Parlament přijal. V souladu s volebními programy nejen tehdejších vládních stran, ale zejména KSČM, která to celou dobu od přijetí zákona deklarovala, a ostatní se k ní postupně přidali, protože zákon ve skutečnosti ani nefungoval, jeho ustanovení využívalo jen sedm tisícin občanů, pro které byl zákon určen. To je v sociální oblasti skutečná marginálie nebo spíše tragédie.

Nyní jsme v obdobné situaci, vládne politická reprezentace, která nejen že okamžitě po volbách zapomněla na své volební sliby, ale také na to, že díky volebnímu zákonu ve sněmovně není zastoupení cca 1 milionu voličů, protože propadly hlasy politických stran, které těsně nezískaly potřebných 5 % pro vstup do Poslanecké sněmovny, (KSČM, ČSSD, Přísaha, Trikolora a další) a uplatňuje politiku, která není v zájmu občanů, ale jen v zájmu úzké skupiny lidí a zejména nadnárodních korporací, které si dary pro tyto politické strany koupili jejich loajalitu ke svým zájmům.