To uvádí server finance.cz, kde se dále dočteme, že oproti loňskému roku se počet lidí v exekuci zvýšil o 3,4 % na 863 tisíc.

Každý rok téměř milion exekucí. Že je to věc oněch milionů lidí a těch ostatních se to netýká?

Tak to je velký omyl.

V minulém článku jsem napsal fakt, že v České republice je možné provádět exekuce všemi způsoby naráz, což vezme dlužníkovi všechny peníze a často exekutor bere i věci nutné k podnikání i přes § 322 Občanského soudnmího řádu.

Za porušování zákona trestá české soukromé exekutory jejich vlastní Exekutorská komora, tedy to je totéž,  jakoby se zrušily soudy a pachatele trestné činnosti by trestala komora českých kriminálníků.

Ale vraťme se zpět k důležité otázce, čímž jsou dopady exekučního průmyslu v České republice na obchodníky, banky, stát a ostaní občany.

Mají exekuce a následná bída dlužníků vůbec nějaký vliv na okolní svět?

Věc se má tak, že osoba v exekuci nemá žádné peníze, protože zákon v ČR exekutorovi umožňuje brát vše a není žádné účinné obrany. Tedy je nutno vzít v potaz skutečnost, že ty statisíce osob v exekuci vlastně nemají z čeho utrácet. Jinými slovy – nemohou dělat téměř nikomu žádnou tržbu. Ve státě, kde žije 10 milionů obyvatel a kde nemůže utrácet cca 2 miliony lidí, je to docela problém, který se odráží na tržbách obchodníků v podstatě s čímkoliv, ať jsou to auta, domy, polštáře a deky, nebo nábytek, potraviny, či zájezdy. Podnikat v přeexekuované zemi je zbytečné. Tržby jsou nízké a nepomůže ani šedá ekonomika. Ta je pouze únikem od jisté smrti hladem na ulici, nikoliv řešením pro možnost utrácení. Sociální systém v ČR pro exekuované neexistuje.

Tedy přinejmenším utrpí obchodníci malí i velké obchodní řetězce, jejichž tržby jsou nižší o stovky milionů korun, protože celé roky neutrácí jeden až dva miliony lidí tak, jak by obchodníci očekávali. Lépe řečeno neutratí téměř nic, až na základní potraviny.

Kromě tržeb utrpí na českém systému exekucí ale i banky.

Čech v exekuci nemůže mít bankovní účet, protože čeští politici od roku 2001 neměli snahu vytvořit zákon, který by povinnému v exekuci umožnil mít nějaké peníze chráněny pro potřebu stravování, hygieny a bydlení. Existuje tzv. nezabavitelné minimum, které ovšem stojí na částce životního minima, a ta se od roku 2012 nenavýšila, přestože se ceny navýšily za jmenovanou dobu od 10 do 40 procent.

Zvýšily se nájmy, ceny potravin, energií, drahé je v České republice vše a je již starou známou věcí, že ve Velké Británii či v USA nakoupíte spotřební elektroniku, mobily, oblečení a další věci levněji, než v ČR, kde jsou mzdy 4x nižší, než ve jmenovaných státech, což je také příčinou proč se vlastně Češi topí v dluzích. Tedy žádná finanční negramotnost.

Bankovní účet nemůže českému povinnému sloužit k ničemu, protože vše, co na něm je, zabaví exekutor do výše dluhu, a ta je určována ne dluhem povinného, ale náklady advokátů, soudů a především soukromých exekutorů a lichvářských sankčních úroků, nejvyšších na světě. Trestný čin lichvy v ČR sice existuje, ale není určena procentuální hranice.

Účet v bance je tedy cca pro dva miliony lidí v České republice zbytečný a nemají jej, protože by přišli i o to, na co mají dle zákona nárok – nezabavitelné minimum, které však nestačí ani na nájem bytu, natož takový přepych, jako je jídlo, nebo dokonce oblečení a hygienické potřeby.

Pokud v České republice někoho zabijete, nebo zmrzačíte, či okradete, dostanete vězení, kde máte postel, vyprané lůžkoviny, 3x denně jídlo a televizi i ping-pong a knihovnu. Pokud ale dlužíte 5000 korun – je to v České republice konec života. Vraždit se vyplatí – dlužit ale ne.

Banky tak mohly mít o dva miliony klientů více, a pokud si spočítáme, že dva miliony lidí mohly na těch dvou milionech účtů mít měsíčně od 12 do 16 tisíc, tak je to v součtu velká suma, o kterou přicházejí banky každý měsíc, a to díky českému exekučnímu průmyslu a 155 českým soukromým exekutorům, jejichž peníze jsou bezpečně uloženy pro jistotu v bankách v zahraničí.

Ovšem obchodníci a banky nejsou zdaleka jediným, kdo díky špatnému českému systému exekucí přichází o miliardy korun ročně. Je tu stát a jeho nuly, které tvoří absence tržeb, a tudíž žádná DPH od těch, kteří nemají peníze v důsledku předlužení exekutory. Tedy skupinka soukromých exekutorů se nabaští, ale stát na daních a odvodech přijde o miliardy, banky a obchodníci ještě o více.

Otázkou je, zda úplatky, které patrně plynou od exelobby politikům, za udržování současného a ve světě nevídaného systému exekucí, stojí za hrozící úpadek ekonomik státu, bank a obchodních firem, ale i výrobců. Těch všech se dotýká udržování cca něco přes dvou milionů exekuovaných Čechů v totální bídě na dávkách, nebo v šedé ekonomice, či v kriminálním prostředí.

Stát kriminalizuje občany na základě zoufalství z hladu a bezdomovectví. Proč? Soukromý exekutor si potřebuje vydělat. Pokud bych zmínil i fakt, že převážná část sebevražd není u 16letých dívek z nešťastné lásky, jak píší česká média, ale jak tvrdí Policie ČR ze zoufalství otců a matek, ale i opuštěných jedinců, z bídy a věčného a roky trvajícího nedostatku financí a stálého dohledu soukromých exekutorů, pak je to již ze strany politiků zločin, za který by byl adekvátní i trest smrti, pokud by byl opět zaveden, neboť politici přímo zavinili smrt 1500 až 1700 lidí ročně a bídu a úpadek statisíců lidí, ale i pády firem a odchody bank a řetězců z ČR, a to vše jen proto, aby si vydělala světová rarita – český soukromý exekutor.

Skutečnost, že exekuční průmysl roste a jde dál a zasahuje už i nejbohatší vrstvy, jen potvrzuje staré známé pravidlo, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A v tomto případě se utrhnou statisíce lidí, kteří už psychicky nebudou ochotni vydržet celoživotní bídu a hlad, když kolem sebe vidí luxusní zboží, vtíravé reklamy, ale oni nemají ani na 5 rohlíků. Proč? Protože před pěti lety dlužili 5000 korun. Vrah si odsedí svých 12 let a má klid. Dlužník je vězněm do smrti a do smrti trpí tak, jak si málokdo dokáže představit. Bezmoc, nemožnost dělat cokoliv, jít kamkoliv, protože bez peněz neudělá nikdo ani krok. Je mezi námi spousta lidí, kteří nemají ani na kafe v kavárně, ale jen se zatím stydí. Pokud to politici nechají dojít do extrému, a ten je už hodně blizoučko, pak dostane těch několik milionů lidí odvahu a strhne se něco, proti čemu byl listopad 1989 jen divadelním představením malých prvňáčků. Píšu to zavčas, dokud je to řešitelné politicky. Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem se v polovině roku 2018 nesnažil zabránit masakrům. Zahnali jste zoufalé davy do kouta a bodáte do nich, co čekáte, že nyní přijde? Já to vím, stejně jako ty miliony obětí českého exekučního průmyslu. Politici měli šanci napodobit systémy exekucí jiných zemí v okolí a ten český systém exekucí zlidštit. Zvolili ale dobrovolně a vědomě jinou – horší cestu a je to jejich vlastní osobní odpovědnost, co bude pravděpodobně logicky asi následovat.

(převzato z Profilu)