Jak na tuto vyřčenou a žádoucí maximu reaguje naše kampaň do EP? Bohužel, ODS prostor nechala opět otevřený. Ani náhodou není totiž fundamentální kritika cílů současné podoby evropské integrace vyhrazena jen populistům nebo autoritářům. A petice proti euru? V pořádku, ale společnou měnu nechce momentálně ani ČSSD a zhruba stejnou rétoriku jako ODS má i ANO.

Shodou okolností je tomu přesně pět let, co se hlasy ODS, tehdy rozpolcené, podařilo schválit i v Senátu tzv. Lisabonskou smlouvu (LS), jakousi „soft“ verzi evropské ústavy, která už za pár měsíců (od 1. 11. 2014) zvýší možnost velkých zemí EU rozhodovat o dění v EU prakticky na půdorysu někdejšího koncertu velmocí. Přišli jsme tehdy také v Evropské radě o právo veta proti návrhům společné evropské politiky v několika desítkách oblastí, mimo jiné v „boji proti klimatickým změnám“. Myslím, že těm poslancům a senátorům, kteří tehdy byli proti LS, by program ODS pro blížící se volby do Evropského parlamentu také neměl stačit.

Snad jen jakýmsi smyslem pro kontinuitu s výše zmíněnou událostí si umím vysvětlit šedivou praktickou umírněnost podrobného programu ODS pro volby do EP, která opět nechává prostor k výmluvám a dvojznačnosti.

Základní charakteristikou tohoto textu by mohla být asi tato teze: „EU je v podstatě v pořádku, jen se musí opravit asi 150 tisíc omylů a chyb. Pak se vrátí jen jednotný trh a vše bude zase pěkné.“ (Otáčíme EU správným směrem). Mimochodem – o změně, kterou Lisabonská smlouva přinesla, není v pohledu do minulosti, který program obsahuje, ani slůvko. Zajímalo by mě, jak autoři programu a předvolebních tezí k tomuto optimismu (údajně eurorealismu) dospěli. Existují nějaké náznaky, že se uvažování dominantních frakcí v EP a na úrovni Evropské komise mění a rezignují na vše nad rámec volného trhu v Evropě? Že se podaří v dohlednu „prosekat evropskou legislativní džungli“?

Celek nebo jednotlivosti?

Program obsahuje celou řadu úctyhodných cílů: rušení nadbytečných evropských úřadů, je proti úřednickým nešvarům, za nižší rozpočet unie, říká ne evropským daním i bankovní unii a dalším zbytečným regulacím. V tom nejpodstatnějším ale jakoby jeho autoři byli mimo čas a v myšlení o unii se zastavili někde na starých křižovatkách. Vábit voliče cílem, že vznik superstátu nedopustíme, je opožděné a vlastně tak trochu úsměvné. EU už je z hlediska ČR dotvářející se superstát za polovičním milníkem geneze. Více než polovina naší legislativy je aplikací evropských směrnic. Autorita toho, kdo velí, je už dána. To všichni dobře víme.

Máme co do činění s dost konkrétní a u nás se denně projevující a hodně peněz stojící ideologií lidských práv, hypertolerance a ekologie, o níž se program vůbec nevyjadřuje jako o něčem relevantním nebo problémovém. Ale právě kvůli ní EU a my s ní zabředla do podpory obnovitelných zdrojů, která je finančně nejnáročnější ukázkou realizace jednoho z vůdčích ideálů EU. Opravdu by tyto věci, tvořící myšlenkový systém věrchušky EU, nestály za větší pozornost? Neměli bychom naše voliče před -ismem EU lépe a více varovat, více ho odmítat a napadat?

Změna nebo exit strategy

Pokud bychom na konci května napravo nechtěli nechat demokratické a odpovědné politické straně místo, bylo by zapotřebí tyto věci říkat. Nechtít euro je dobře, ale na prvním místě ne kvůli tomu, že to je teď nevýhodné, ale protože vlastní měna patří neodmyslitelně ke státní suverenitě. S tou se také neobchoduje, buď na ní ODS trvá a umí vyzdvihnout její význam, nebo ne. Například tezi „bereme evropský dotační systém jako realitu“ bych snad voličům, kteří se těší na náš návrat k myšlenkám ekonomického liberalismu, ani raději nesděloval.

Není potom urážkou vymezovat voliče, kteří už o odchodu z unie reálně uvažují, jako neodpovědné a populisty, jak to náš program na několika místech činí? Není škoda nic jim nenabídnout a opravdu tak prostor napravo nezaplnit? To, že možnost vystoupení z EU tabuizujeme, je chyba. Ve skutečnosti by bylo správné stanovit datum pro uskutečnění zásadních změn unie skrze renegociaci hlavních smluv, tedy mez naší trpělivosti. Spíše než petice proti euru by na místě byl právě takový manifest za změnu EU. Po něm už zbývá jako řešení jedině „exit strategy“.