Podnikatelé bojují o každou korunu zisku a stát se je snaží připravit o co nejvíce jejich peněz daněmi. Na druhé straně stát nečerpá dotace, které nám uvolnila EU. Přitom to jsou stovky miliard korun, jejichž čerpání české úřady nezajistily.

Dnes jsme přibližně v polovině dotačního období 2014 – 2020. Na toto období má ČR připraveno v Bruselu 648 miliard korun dotací. Za první polovinu jsme z této dotace čerpali 31,3 miliardy korun (tj. 5,1%) a proplaceno bylo jen 1,5%. Podle stavu čerpání dotací je tedy velká pravděpodobnost, že nevyčerpáme stovky miliard korun. Přitom ČR tak naléhavě potřebuje investice ve všech oblastech. Proč odmítáme miliardy korun, které jsou nám k dispozici? Proč je tak katastrofální stav využívání dotací? Nejhorší čerpání dotací je na Ministerstvu dopravy, Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu pro místní rozvoj, které je přitom řídícím orgánem pro čerpání v rámci ČR. Zajímavé je, že tím se pan vicepremiér Babiš nechlubí, i když by rád stát řídil jako firmu.

Jedna věc je finanční ztráta z ušlých prostředků, ale také je neustále poškozováno dobré jméno našeho státu nekompetentním přístupem úředníkům a tím, že se Česká republika drží na chvostu pomyslného žebříčku čerpání dotací.

Co jsou hlavní příčiny nečerpání? Především je to nepřehlednost a neúměrně vysoké množství regulí a kritérií, kterými se u nás řídí proces čerpání dotací. Můžeme se ptát co je důvodem této komplikovanosti, je to záměr, aby jisté zájmové skupiny měly čerpání pod svojí kontrolou, nebo je to důsledek historického zneužívání dotací v ČR, nebo jen obyčejná neschopnost úředníků? Jisté je, že výsledkem jsou složité procesy a monitorovací indikátory jednotlivých dotačních programů, které pak mají naše úřady a další příjemci problém plnit.

Dalším problémem je neschopnost naší vládní a úřednické garnitury manažersky reagovat na nastalé situace. Například v době, kdy je jasné, že nebude vyčerpáno mnoho miliard korun z Operačního programu doprava, ale současně vznikne velká potřeba investičních prostředků na zajištění kybernetické bezpečnosti nemocnic, nenajde se politická síla a úřednická schopnost, která by tuto disproporci řešila.  A takových případů je u nás v tomto programovacím období hned několik.

Realisté vidí celý systém nastavení poskytování dotací od svého počátku jako chybný. Nicméně pokud již jednou byly podmínky nastaveny, je potřeba formou krizového managementu začít řešit nečerpání operativně.

A do budoucna je potřeba změnit přístup k dotacím systémově. Realisté zásadně odmítají poskytování dotací podnikatelskému sektoru. To pouze zvýhodňuje jedny oproti druhým a tím se pokřivuje trh. Podle Realistů by měly být dotace, které už nyní v EU jsou, určeny například zejména pro výstavbu dopravní infrastruktury, rozvoj zdravotnictví, sociální péče a pro vědu a výzkum. 

Buďme Realisté, hlavním principem dotací je financování investic pro naši budoucnost, nikoli placení běžných provozních věcí a vyhazování peněz za zbytečné neziskovky.