My komunisté jsme byli vždy dějinnými optimisty a tak ještě i nyní mnozí z nás naivně doufali, že sjezd v době a stavu strany tak blízkému roku 1929 dopadne obdobně a že se rozhodneme vrátit ke komunistické politice. Bohužel výsledky sjezdu ukazují, že přání bylo otcem myšlenky. Komunisté, kteří byli na sjezd připuštěni, prohráli. Byla jasně potvrzena dosavadní defenzivní, ustrašenecká politika, oportunismus, snahy o reformování nereformovatelného režimu, byla potvrzena sociálnědemokratické směřování strany. Zůstáváme nadále stranou nikoliv protirežimní, ale prorežimní, nadále platí heslo S lidmi, pro některé lidi. Mnozí naši nepřátelé si vývoj pochvalují, naši funkcionáři na různých úrovních přijímají za svou práci ocenění od kapitalistů.

Ve funkcích nadále zůstali Filip, Dolejš a Šimůnek. Positivní změnou je, že zmizela Vostrá a nastoupil soudruh Skála. Projevem politického analfabetismu je domnívat se, že komunisté spojují své setrvání v této straně s personální otázkou, jak někdy zaznívá z řad funkcionářů. U jiných stran možná záleží na jednotlivcích, ale nám komunistům šlo vždy o ideu, o marxismus-leninismus, o socialismus a o komunismus. Nikoliv o to, zda je tajemníkem nebo předsedou Frantík nebo Pepík, ale o to zda jsou na posicích poctiví a ideově pevní soudruzi, o to zda, je správný směr vytčený tímto vedením, zda je vedení pravicově oportunistické jako nyní nebo komunistické jako kdysi a jak by mělo být. Jak učil už Lenin – nezáleží ani na počtu členů strany, ale na tom jak jsou ideově pevní (to koneckonců nepočetní bolševici dokázali v praxi).

Některé kritické ohlasy na výsledky sjezdu nejen od komunistů z Čech ale i ze zahraničí a od českých socialistů a levicových teoretiků se k těm, co je slyšet chtěli, dostali. Nikoliv však oficiální cestou. Z našich novin či od řady funkcionářů se nemůžeme dozvědět o pravých výsledcích jednání. Rozhodně se nedočteme žádnou oposiční projevy z Haló novin, tam očividně ani měsíc po sjezdu nejsou patrné ani nejmenší známky změn. Nadále platí ostrá cenzura, nadále platí smlouvy s agenturou odsouzené Mrencové. Zajímavé postřehy, které jsem zatím nikde publikované neviděl nám na besedě přednesl soudruh Šimůnek. Máme jistou naději, že pokud mu lze důvěřovat, snad se nyní podaří prosadit alespoň minimální obrat doleva. Zastává v mnohém podobné názory a požadavky, jaké komunisté před sjezdem požadovali. Pokud ovšem nešlo pouze o slova, jak jsme zvyklí od jiných našich funkcionářů. Ne podle slov, ale podle činů budeme hodnotit. A samozřejmě je naším úkolem pokud bude chtít tyto sliby realizovat, podpořit je. Na besedě na OV se mluvilo o požadavcích na omezení funkčního období poslanců, o potřebě mládežnické organizace, o potřebě stranického vzdělávání, úpravě ekonomiky strany, placených funkcionářích na okresech, o úloze odborů, potřeba zlepšit propagandu, letákové akce a dalším.

Závěrem tedy ke směřování po sjezdu. Otázka, kterou si mnozí komunisté položili už měsíce před sjezdem zněla: Je KSČM ještě komunistickou stranou? Je reálné z ní opět komunistickou stranu udělat? Má cenu na to napínat síly? Setrvávat v ní a tak svým způsobem podporovat zrádce? Mnozí poctiví soudruzi to vzdávali postupně již před sjezdem jiní po něm, jiní stále přemýšlí. V republice je již několik uskupení s názvem komunistická. Tříštění sil nám opravdu nepomáhá. Rovněž tak ne utíkání před zodpovědnostím ,dezerce z boje. Úkolem každého komunisty této době je napnout síly k odporu, napnout skutečně všechny síly k boji za komunistický charakter strany. Chceme, aby strana byla opět všech pracujících, všech vykořisťovaných a utlačovaných. Vyzývám všechny poctivé soudruhy a soudružky k návratu do KSČM! Vyzývám ke sjednocení všech komunistických stran a organizací v ČR! Vyzývám ke konstruktivní práci ve straně a k boji proti oportunismu!

Za komunistický charakter strany, za socialismus!

Jeden stát – jedna komunistická strana.