Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, pane ministře,

nejsem ani tak stará, jako pamatuji, takže mi dovolte trošku historie. Nejdříve mi dovolte poděkovat Ministerstvu životního prostředí za to, co dělalo a dělá, v Sobotkově i nynější vládě v oblasti reakcí na změnu klimatu. Musím k tomu ale dodat, že toto téma začala intenzivněji řešit už sociálně demokratická vláda Vladimíra Špidly. Po přestávce za vlády pravice pak na pokyn Bohuslava Sobotky byl zřízen odbor udržitelného rozvoje přímo na Úřadu vlády. Ten je nyní mimochodem na Ministerstvu životního prostředí. Ve spolupráci s akademickou sférou a odborníky z praxe pak byla na Úřadu vlády zpracována strategie udržitelného rozvoje Česko 2030.

Jak už zde bylo připomínáno, dnešní parlamentní debata na téma změny klimatu byla otevřena na základě požadavků a demonstrací studentů. Rozumím obavám mladých lidí z budoucnosti. Jde o jejich životní perspektivu. Přiznávám ale, že by mi připadalo být trošku smysluplnější a možná důležitější jít za nimi do škol a bavit se přímo s mladými lidmi o tom, co se v reakci na změny klimatu dělo, co se dělá a co je ještě potřeba i podle nich udělat. Já doufám, že studenti zájem o toto téma neztratili. Protože my bychom měli mluvit o za prvé závazcích České republiky vůči řešení klimatické změny. Jak to připomíná i navrhované usnesení. A za druhé bychom neměli zapomenout na souvislost řešení klimatické změny s podmínkou udržitelného rozvoje.

Jak jsem už řekla, byla to sociálnědemokratická vláda, která se zúčastnila koncipování i přijetí Pařížské dohody. Tehdejší premiér Sobotka v prosinci 2017 před podpisem dohody přímo v Paříži uvedl, a teď cituji: Změna klimatu ohrožuje naši národní bezpečnost i ekonomickou prosperitu. Má negativní dopady na boj proti chudobě i na potravinovou bezpečnost a je jednou z příčin migrace. Proto je nezbytné, abychom aktivity zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů i adaptaci včlenili do národního rozvojového plánu. Je zřejmé, že tyto kroky si vyžádají nemalé finanční zdroje, technologickou podporu i posílení kapacit. Musíme si však uvědomit, že jde o investice do naší budoucnosti.

To beze zbytku platí i dnes, je k tomu potřeba dodat.

O dokumentech, které poté byly přijaty, ať už to bylo v roce 2015 nebo 2017, jsem už mluvila ráno. Už vloni mělo být vyhodnoceno plnění adaptační strategie České republiky na změnu klimatu. Já jsem přesvědčena o tom, že Sněmovna by měla znát, měla slyšet, jak je tato adaptační strategie naplňována. A předpokládám, že pan ministr ještě dnes anebo při jiné příležitosti o tom mluvit bude. Upozorňuji, že řešení dopadů klimatické změny není jen v oblasti emisí, ale je v oblasti společenské, hospodářské i ekologické. Jinak než zodpovědným politickým rozhodnutím ale výsledku nelze dosáhnout. To předpokládá soudržnou společnost, spolupráci nejenom na úrovni národního státu, ale celé Evropy, kontinentu i globální. Tak to formulovala i Rada Evropy v memorandu, kterým se přihlásila k podpoře cílů tisíciletí Organizace spojených národů. A důvod? Životní prostředí nelze uzavřít státní hranicí, i kdyby na ní byl sebevyšší a sebesilnější plot. Nevyřeší to neviditelná ruka trhu. Životní prostředí si nikdo sám pro sebe nemůže koupit. To je možné jen sdílet. To je bytostně sociálnědemokratické téma a řešení. Z tohoto pohledu pak je jeden bod jednání Sněmovny opravdu málo pozornosti tomuto osudovému tématu.

Vzpomenu seminář k trvale udržitelnému rozvoji ve Sněmovně taktéž v loňském roce. Vladimír Špidla upozornil, že jestli chce Sněmovna opravdu toto téma řešit, pak se musí zabývat zejména těmito body: to je energetickou efektivitou, je otázka např. proč máme 130 % energie na jednotku HDP proti Německu. Oběhovým hospodářstvím a materiálovou náročností, kvalitou půdy a krajinným plánováním. To pro ty, kteří se tím zabývají, samozřejmě není nic nového. Ale je potřeba to pořád v této struktuře vnímat.

Dovolím si dodat, že pokud mluvíme o energetice, měla by také naše debata a zejména podpora směřovat k pokrokovým technologiím, podpoře vědy a výzkumu, kde jsme na světové špičce především v oblasti malých a solných reaktorů a reaktorů čtvrté generace. Myslím si, že o tom mluvíme málo a ta podpora by tam měla být masivnější.