Výsledek voleb do Poslanecké sněmovny nelze pro komunistickou stranu hodnotit jinak než jako neúspěch. Považuji v této situaci za svou povinnost poděkovat všem těm, kdo nepodlehli líbivým reklamám nebo obvyklým dezinformačním kampaním a volili KSČM.

Hlubší, podrobná analytická hodnocení výsledku voleb, jak se shodují experti, teprve přijdou. Přesto už dnes je možné dělat některé prvotní, předběžné závěry. Příčin tak výrazného propadu hlasů pro autentickou levici, tedy KSČM, ale i pro pseudolevici, kterou reprezentuje už dlouho středová a často i středopravá ČSSD, je nepochybně více. Jednou z podstatných je skutečnost, že mnozí voliči nevnímali v těchto volbách KSČM a obecně levici jako hlasitou a výraznou, jako možnou alternativu a vůdčího oponenta systému klientelistického a korupčního kapitalismu, který ovládá Českou republiku.

Hlasy dříve odevzdávané v parlamentních volbách pro levici se tentokrát podstatně přelily k jiným stranám. Především k těm, kdo jako nikoli skutečná, ale o to hlasitěji deklarovaná alternativa systému uspěli v reklamním soupeření, v němž lze propagovat a slibovat cokoli a skoro vše. Jakkoli se to kvalifikovaným politologům a zasvěceným z politického zákulisí zdá nepatřičné a mnohdy byly překvapeny i agentury průzkumů veřejného mínění, na roli systémové opozice k současným poměrům si hráli velmi úspěšně v těchto volbách ti, kdo žádnou systémovou opozicí nejsou. Na prvním místě obchodní strana miliardáře Andreje Babiše, jejíž lídr se uměl prosadit navzdory tomu, že se s Bohuslavem Sobotkou a s celou ČSSD přetahoval v souvislosti s kauzou tunelování OKD a podivnou dotací na Čapí hnízdo o to, kdo způsobil republice větší škody a kdo z nich by měl sedět. Uspěla i strana zkušeného hlasitého kritika poměrů a odpůrce imigrace a islámu Tomia Okamury. Zejména na mladé pak zapůsobil dynamický »útvar« piráta Ivana Bartoše.

Již ve volbách do zastupitelstev krajů se ukázalo, že volby velmi silně ovlivnila a výsledek předurčovala centrální témata a působení politické reprezentace stranických center a špiček a poslaneckých klubů v médiích. Tím více se to potvrdilo ve volbách do Poslanecké sněmovny. A není lehké přiznat ten fakt, že KSČM, její reprezentace jako celek i úzký okruh jejích mediálně zabydlených tváří na ty, kdo jsou nespokojeni s poměry a režimem, dojmem systémové a důrazné opozice k režimu a systému soudobého kapitalismu dostatečně účinně zapůsobit nedokázaly. Jen pouhou nepřízní médií a mediální cenzurou se to vyčerpávajícím způsobem vysvětlit nedá.Klidné mediální debaty, konstruktivní umírněné úsilí o dílčí opravy legislativy a fungování asociálního a korupčního režimu vládnutí a výkonu moci voliče, jak se zdá, příliš nepřitahují. V daných podmínkách dočasné ekonomické stability a růstu příjmů nezabíraly ani reklamně jistě dobře míněné sliby všeho možného, kterými na plakátech hýřila ČSSD a v poněkud mírnější podobě i KSČM, protože takové sliby v těchto volbách dávali vlastně skoro všichni. O nápaditosti, barvitosti a výtvarné neotřelosti volební reklamy levice či sociálnědemokratické skorolevice lze také vést diskuse. Stejně tak je třeba posoudit i personální politiku, a to na všech stupních stranického života.

Troufám si tvrdit, že česká společnost a Česká republika důraznou a silnou levici stále potřebuje a bude ji potřebovat o to více v dobách krizí, které kapitalismus periodicky plodí a které přijdou. Není to ale potřeba automaticky naplňovaná a to, zda ji dokáže plnit KSČM, je věcí poctivého kritického hledání a tvrdé práce, kterou si to vyžaduje. Jde o usilovnou práci a pak i o to, nakolik zřetelně z jednotlivých dílčích prvků vystupuje a nakolik viditelně se z nich skládá čitelná tvář kvalifikovaně vedené, aktivní levicové strany, která chce a může být skutečnou alternativou.

Miroslav GREBENÍČEK
publikováno 3. listopadu 2017 v deníku Haló noviny

Převzato z profilu.