Vážená paní předsedající, děkuju mnohokrát za slovo. Kolegyně, kolegové, já se to pokusím vrátit zase k té racionální debatě. Nebudu nálepkovat opravdu nikoho. Shrnu svoje argumenty, proč jsem úplně jednoznačně proti tomu návrhu a budu věřit, že i když se mnou zastánci návrhu, kterých si vážím, jejichž názor respektuji, tak budu doufat, že oni si stejně budou vážit těch mých názorů proti. Mohl bych jenom zopakovat tu prosbu o vzájemný respekt o nenálepkování vzájemně z obou názorových stran.

Já ten návrh nepodporuji ze dvou okruhů důvodů. Za prvé z hodnotových a v tomto zákoně se nestydím jako právník říct, že jsou pro mě důležitější než ty právní argumenty. A pak i z právních argumentů. Tak, jak už mě možná jako suchara, v uvozovkách, střílím sám sebe do kotníků, znáte, tak všechny ty právní, ty se dají ozdrojovat, takže opravdu ozdrojuji konkrétní judikaturou evropskou, konkrétní judikaturou naší. Ty hodnotové se ozdrojovat nedají, protože ty máme každý nějak uvnitř sebe samotné.

Ty hodnotové důvody mám v zásadě čtyři. Já jsem proti tomu návrhu, protože se snažím mít úctu k naší vlastní historii. U některého z předřečníků, nevím u koho, takže to neberte nijak zle, tady u někoho padlo, že manželství je staré několik set let. Prosím vás, manželství je staré několik tisíc let. Ono i právně je staré několik tisíc let. Možná právníci, kdo si pamatujete, když jsme studovali právní historii, tak podle mě první zmínka byla v Chammurapiho zákoníku, a to je řádově nějakých 1800 let před Kristem, a to manželství je samozřejmě mnohem starší. Já si myslím, že pokud se v lidstvu - a nejen v České republice - vyvinuly nějaké instituty, tak snaha právníků - a teď mluvím proti právnické obci - třeba moderních právníků přepisovat cestou právních předpisů jevy, instituty, které jsou staré několik tisíc let, jdou s lidstvem těch několik tisíc let, mají nějaké ustálené hodnoty, nějaká ustálená pravidla, tak já si myslím, že tohle není úplně správná cesta, a pro mě to tedy tu úctu k historii lidstva úplně nevyjadřuje.

Druhý hodnotový důvod. Tvrzení zastánců manželství pro všechny, při vší úctě, a opravdu to vyjádřím úplně věcně a klidně, o tom, že manželství v současném pojetí, tak jak je i v českém právu definováno jako svazek muže a ženy určený primárně k řeknu reprodukci lidského rodu, a případné manželství stejnopohlavních párů, pokud by byl návrh schválen, tak popírají objektivní biologickou realitu. Já se teď nestydím říct, je nás tady 200 poslanců a všichni jsme druh savce, který se dělí na řeknu muže a ženu. Takže přijímání zákonů, které popírají biologickou realitu světa, je podle mě nesprávné. To je druhý důvod.

Určitě netvrdím, a teď to hrozně silně zdůrazňuji právě proto, abych nebyl nějak nálepkován, že stejnopohlavní páry nemohou dobře, krásně, láskyplně vychovávat děti. Nepochybně mohou, ale ta výchova v manželství, které je složeno z matky a otce, začínám u ženy, nebo ze ženy a muže, když to nebude manželský vztah a bude to soužití jakékoliv jiné, a případná výchova dětí ve stejnopohlavním páru, ať dvou žen, nebo dvou mužů, nikdy nemůže být totožná zdůrazňuji totožná. Neříkám, jestli horší, nebo lepší, říkám, nemůže být totožná prostě proto, že ve stejnopohlavním páru bude chybět pro výchovu dětí vždy jeden z těch elementů, ať už mateřský, nebo otcovský, mužský, nebo ženský by spíš bylo přesné označení. Takže tato rozdílnost, nehodnotím to kladně nebo záporně, rozdílnost pro výchovu dětí a vlastně upření - to slovo říkám v uvozovkách a věřím, že nemá žádnou negativní konotaci -, dětem toho prvku buď mateřského, nebo otcovského je ten třetí hodnotový důvod.