Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

sto let je v moderním světě velmi dlouhá doba a od roku 1918 se změnilo opravdu mnoho. Za to století jsme zažili dvě totality, náš stát se proměňoval, jak vzniká velikostí území, tak režimu, ale něco však ty změny přežilo a tím něčím je ideál demokracie. Pokud si tedy máme něco skutečně připomínat z odkazu 28. října 1918, pak je to na prvním městě víra v demokracii. Víra v to, že správa této země patří do rukou lidu, víra, že politické instituce demokracie jsou nadřazeny osobním a partikulárním zájmům, víra v ústavnost, vládu práva a spravedlnost. Víra v solidaritu společenství, víra, že stát má měřit každému stejným metrem bez ohledu na jeho pohlaví, rasu, náboženství či názory.

Demokratický ideál, ve který Tomáš Garrigue Masaryk a další zakladatelé našeho státu věřili, pro který pracovali a pro který mnozí naši lidé umírali, je tím, co skutečně tvoří náš stát. Kdyby lidé v tento ideál nevěřili, nebylo by legionářů, nebylo by odbojářů a nebylo by ani dnešních bojovníků na zahraničních misích.

Masaryk se přiznal, že jeho nejtěžším rozhodnutím bylo vydávat rozkazy k boji, protože věděl, že pro mnohé legionáře to bude znamenat zranění či dokonce smrt. Činil tak s vědomím, že je to nezbytné pro vznik a svobodnou existenci našeho státu. A my nikdy nedokážeme vyjádřit dostatečnou vděčnost těm, kteří pro naši demokracii a svobodu přinesli oběť nejvyšší, hrdinům všech tří odbojů, mužům i ženám, kteří dnes bojují za Českou republiku a nasazují svoje životy jak v Afghánistánu, tak i v dalších zemích. Prosím nezapomínejme na ně, nezapomínejme na jejich rodiny a na jejich blízké. Zaslouží si naši úctu. A také nezapomínejme, za co tito stateční mužové a ženy bojovali a bojují. Bojují za náš stát, za ideál demokracie. Tento ideál byl mnohokrát pošlapán, přišla nacistická okupace, komunistická totalita, ale tomu Masarykovu ideálu jsme se vzdálili i za takzvané druhé republiky. A ani ty tři poválečné roky nebyly obdobím plné demokracie. A nikoliv náhodou toto období skončilo rozbitím tradičních stran. Demokracie totiž není možná bez demokratů. Oslabování demokratických stran je vždy spojeno s oslabováním demokracie jako takové.

Já jsem ale přesvědčen, že ten demokratický ideál Masarykovského státu všechny tyto tragické zvraty přetrval a dnes všichni žijeme v daleko šťastnější době. Máme svobodu, máme demokracii, naše bezpečnost je zajištěna jako nikdy v historii. Ale to nás ovšem v nejmenším nezbavuje povinnosti onen demokratický ideál bránit a chránit. Musíme bojovat s extremismem, s nenávistí, s rasismem, ale také se sobectvím, lhostejností k druhým, s korupcí. Musíme bojovat s populismem, demagogií a lží. My dnes podobně jako za první republiky zažíváme ekonomický úspěch. Ale bez demokracie je každý takový úspěch jen iluzí. O tom jsme se v minulosti přesvědčili. Zničení či znevěrohodnění demokratických institucí, jakým jsou Parlament a strany, policie, soudy, svoboda vyjadřování a nezávislá média, vede k zkáze morálky, ztrátě bezpečí a nakonec i k úpadku prosperity.

Držme se tedy ideje, která stvořila a stále tvoří náš stát, ideje demokracie. Jak řekl Masaryk, demokracii dělají demokrati, lepší demokracii lepší demokrati. Buďme tedy nejen demokraty, ale lepšími demokraty a oslavme společně důstojně 100 let naší republiky.