A to vlastně poprvé. Dřív jsem vlastně skoro s každým vyznamenaným byl srozuměn, i když třeba ne úplně nadšen, ale nic by mi tolik nevadilo tak, jako letos.

28. říjen jsem předtím, než jsem v roce 2018 kandidoval na prezidenta České republiky, slavil v Teplicích, kde důstojné, vlastenecké oslavy organizoval nositel řádu svatých Konstantina a Heleny, rytíř Pavel Svoboda.

Bohužel, právě on byl jednou z prvních obětí nastupujícího covidu, kdy ještě nebyla vakcinace, ale bylo nařízení nosit roušky v uzavřených místnostech a on byl jedním z prvních bojovníků proti těmto nařízením. Já jsem už od prvopočátku byl zastáncem toho, že někdy je třeba nařízení státu, týkající se např. zdravotnictví, dodržovat. Ve své »bezrouškové« restauraci se nakazil a za pár dnů na to zemřel. To bylo v roce 2020. Od té doby už nikdy žádná vlastenecká setkávání – k 7. 3. výročí narození T. G. Masaryka, 6. 7. upálení Mistra Jana Husa a 28. 10. založení samostatné ČSR – nikdo v Teplicích nepořádá.

Proto jsem byl jedním z mála vlastenců, kdo byl zajedno s vládou Andreje Babiše v boji proti pandemii a byl jsem zastáncem očkování. Dalších 21 přátel, většinou z vlastenecké fronty, zemřelo proto, že byli proti vakcinacím a nenechali se očkovat. Myslím, že můj přístup k očkování z vlastenecké fronty sdíleli se mnou pouze filozof Petr Hampl a biolog Martin Konvička. Proto jsem tak úplně nemohl souhlasit s některými řečníky při demonstracích na Václavském náměstí.