Rozpočet našeho státu se každým měsícem propadá do vyšších a vyšších červených, minusových čísel. Vláda sahá ke stále nepopulárnějším řešením. Omezování zákonné valorizace důchodů dané zákonem, přemýšlí o navýšení daní z nemovitostí, která může v době nejvyšší inflace v EU, která dusí naše spotřebitele, znamenat pohromu seniory, kteří si svůj domek v minulém režimu postavili svépomocí a nikdy nebyli na takové ekonomické výši, která by zohledňovala tržní hodnotu jejich nemovitosti v dnešní době.

Ačkoliv se vláda a převaha koaličních stran dušovala, že nezvýší přímé daně, už o tom uvažuje. Zvýšení nepřímých daní už je na stole.

Při řešení příjmů státu se stále nebere v potaz obrovské množství prostředků plynoucí do zahraničí prostřednictvím zisků cizích společností, působících na našem trhu. Pořád existuje strach, že by snad mohly náš ekonomický prostor opustit. Myslím si, že to je lichá obava. Nikde tyto společnosti (včetně bank) v poměru náklad – zisk nevydělávají tolik jako u nás.

Neřeší se též naprosto nestoudné ceny elektrické energie, kterou prodáváme za hubičku na Lipskou burzu a různými klikatými cestami ji kupujeme mnohonásobně dráž.

A já zde otevřu i další třeskuté téma. Financování státního vysokého školství stojí stát nemalé peníze a přesto vysokoškolští pedagogové mají ve srovnání se svými kolegy z relevantního zahraničí nestoudně nízké mzdy.

Myslím si, že jedinou cestou jak zajistit dostatečné financování vysokého školství, aniž by záviselo na libovůli sponzorů, je zavedení toho, co je obvyklé v mnoha státech, které jsou pro studenty našich vysokých škol vzorem. To jest zpoplatněním studia i na státních vysokých školách a univerzitách. Nakonec, v případu Vysoké školy ekonomické to byli někteří její studenti, kteří demonstrovali za odvolání docenta Ševčíka z funkce děkana národohospodářské fakulty.