Preambule

Spousta problémů, které trápí občany v jednotlivých krajích je navázáno na nesmyslné zákony, které vznikly za poslední dobu. Také se projevuje velký nedostatek řemeslných profesí. Nechuť mladých lidí vyučit se nějakému řemeslu, má prameny v mediálně propagovaném názoru, že co nejvíce mladých lidí by mělo mít vysokoškolské vzdělání. V poslední době k tomu přistupují ještě další faktory, hlavně hospodářství devastující omezení, vyplývající ze zákazů a příkazů spojených s koronavirem. Je jasné, že z důvodů prevence jsou nutná bezpečnostní opatření chránící rizikové skupiny obyvatel, např. seniorskou generaci a občany s chronickými celoživotními nemocemi. Někdy to vše připomíná střílení kanonem na komáry. Ve všem je totiž třeba používat zdravý rozum a vycházet z průsečíků všech odborných lékařských kruhů, nejenom z odborníků jednostranně orientovaných. Drastická jarní opatření způsobila, že se odložily neodkladné lékařské zákroky a mnohdy to v onkologických případech znamenalo katastrofu. Všechny problémy krajů pramení z problémů celostátně špatných zákonů.

Hlavní body programu Rozumných

1. Regionální soběstačnost. Kraje by měly podporovat pěstování plodin, které byly pro příslušný kraj typické (např. Vysočina brambory, Polabí a Haná obilí a zelenina, Litoměřicko a Jičínsko ovoce, Žatecko chmel, Jižní Morava víno atd.)
Obnovit též soběstačnost v živočišné výrobě, podporovat zvláště ekologické a k živým tvorům ohleduplné chovy

2. Záchrana našich lesů (zde je třeba, aby krajští zastupitelé tlačili na celostátní orgány, aby umožnily změnu legislativy, týkající se lesního hospodářství). Bohužel se stalo, že na tvorbu legislativy měly vliv i různé neziskové organizace, které de faktum zapříčinily současnou katastrofální situaci. Vše vzniklo podporou bezzásahových zón na Šumavě. Odtud se nejenom vlivem sucha, ale i neodbornými zákony rozšířil kůrovec po celé republice.
Jaké jsou ty neodborné zákony. Zákonodárci zcela pominuli fakt, že většina našich lesů jsou lesy hospodářské. Byly vysázeny, aby se v nich hospodařilo. Kůrovcovou celonárodní katastrofu způsobil zákon, že se nesmí kácet strom mladší osmdesáti let. Rozumná praxe by měla být taková, že, když lýkožrout smrkový, nebo-li kůrovec napadne strom, je třeba vymýtit stromy kolem něj, a odklidit dřeviny dříve, než z nich vylétne další generace brouka a napadne další úsek lesa. A to v podstatě zákon zakazující kácet stromy před dosažením věku osmdesáti let neumožňuje.

3. Při pohledu na zničené lesy vyvstává otázka, je na vině pouze kůrovec? Rozumní si myslí, že kůrovec a jeho devastující role v našem národním bohatství, krásných lesích, je až důsledkem špatného hospodaření. Skuteční odborníci v lesním hospodářství, kteří se neshodují s názorem, že důležitý je především momentální ekonomický efekt, naprosto nesouhlasí se praxí pocházející z let devadesátých, že všechno se musí privatizovat a těžba dřeva se musí takzvaně outsourcovat do akciových společností, které ovšem nejsou vlastníky lesů. Těmto akciovkám jde o pouhý zisk a zdraví lesa je vůbec nezajímá (nejsou jejich vlastníky).
Lesy byly a jsou zásobárnou vody. Nyní se těžká technika pohybuje nejkratším směrem k bodu, odkud kamiony kmeny odvážejí. Ne tedy šetrně po vrstevnicích, ale po spádnicích, po kterých teče voda jako v korytech potoků a vláha, velice potřebná pro zdraví stromů, odtéká bez užitku a naopak škodí lokálními povodněmi. Zákonem je třeba zařídit, aby odvoz dřeva byl šetrný, vláhu zadržující. Neboť, když je napaden strom, který má dostatek vláhy, dokáže si s kůrovcem poradit sám. Zalepí strom pryskyřicí.
- Zadržovat v lesích vláhu se musí ještě uměle. Udělat po vrstevnici rýhu aby vznikla jakási tůňka, která je rezervoárem vody. Udržovat v lese mokřady. Každý velký vlastník lesů, by povinně měl mít techniku pro těžbu a hrubé zpracovávání, tak jak tomu bývalo v minulosti. Kupodivu heslo, že nejlepším hospodářem je ten, komu majetek patří, bylo v devadesátých letech postaveno na hlavu, že největšímu vlastníku lesů, státnímu podniku Lesy České republiky, bylo toto právo odňato. Mohou vzniknout názory, že právě tento státní podnik je likvidátorem lesů. Jenže likvidace lesů není jenom záležitostí státního podniku LČR. Podívejme se obrovskou rozlohu arcibiskupských lesů v Jeseníkách. Pohled na bývalou lesní krajinu v oblasti Rejvízu je jedním z nejžalostnějších v rámci celé republiky. A naopak, tam, kde bylo Lesům České republiky umožněno držet techniku tak, jak tomu bylo v minulém režimu, v oblasti Lázní Kynžvart, jsou lesy zdravé. Prostě je jedno, zda hospodář je stát, církev či soukromý vlastník. Musí mít potřebnou techniku a lidi, aby mohl dobře a pro budoucí generace úspěšně hospodařit. A musí mít též odpovědné pracovníky, kteří nacházejí v lesích problémy a dokáží je operativně řešit.

4. Zemědělství. Totéž, co se děje v lesním hospodářství se děje i na polích ČR. Škodlivé dotace koncipované v Bruselu způsobily, že naše krajina je na jaře zalita žlutou barvou kvetoucí řepky olejné a pokryta lány kukuřice na biomasu.
Navíc, vzhledem k tomu, že je vždy a všude snaha o co největší zisk a šetření, orba je nekvalitní, mnohdy pouze do deseti centimetrů. Z obrovských polí se stávají v podstatě plochy s tvrdou půdou, jakési mlaty, po kterých zase stékají dešťové srážky jako po betonu. Řešení? Opět zákony nařídit a kontrolovat, aby pole, tam kde to je možné, byla orána do hloubky 40 centimetrů. Písčité půdy mají jiné parametry. Orba by měla probíhat po vrstevnicích a ne po spádnicích. Ono je to vlastně podobné jako v hospodaření v lesích. Půda totiž mnohdy nepatří těm velkým firmám, které ji obdělávají, ale vlastníkům, které ji právě těm velkým firmám pronajali. Takže těm, kteří na půdě hospodaří vůbec nejde o to, aby zachovali pro budoucí generace možnost obživy, která je vždy spjata se zemědělskou půdou, jde jim jen a jen o okamžitý zisk. A výsledek je takový, že už na polích není žádná půda - jen substrát o různém poměru jílu a písku. Obávám se však, že při současných politických preferencích těch, kteří na devastaci naší krajiny mají kardinální podíl, k žádné změně nedojde. Pokud nám ovšem nepomůže úsloví, že všechno špatné je k něčemu dobré. Že roušky zatřesou i pozicí těch největších podnikatelů v oblasti zemědělství a lesního hospodářství. Věříme také, že při pohledu na tristní stav naší krajiny, se snad více rozumných lidí zamyslí, a nebude volit jalové parlamentní křiklouny jako menší zlo, či ty, co by chtěli návrat k pro ně zlatým devadesátým létům, kdy se tak nádherně rozkrádalo ve velkém.