Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já tady navážu na to, co tady říkali mí předřečníci. Oni se tady pozastavovali nad některými připomínkami v rámci mezirezortního připomínkového řízení. Mě trošku zarazilo, že tedy těch přimínek bylo, aspoň tedy za tu dobu, co jsem já tady ve Sněmovně více než tři roky, asi nejvíc jako u tisku, se kterým jsem se setkal, bylo jich kolem 900, ale možná, že jsem se v tom už trošku ztratil, v tom celkovém počtu a celkově vlastně ten mezirezort čítal 637 stran, což je velmi obsáhlá materie.

Jak už tady říkali někteří mi kolegové, tak určitě je v principu dobře, že se do téhle oblasti sáhlo a že se mění, měly by se měnit současné legislativní předpisy, ale bohužel právě proto, že těch připomínek je tolik a těch rozporů, zejména které v tom připomínkovém řízení zůstaly, tak mi vyvstává řada otázek, co s tím tedy bude dál? Samozřejmě jsme teprve na začátku legislativního procesu, jsme na začátku prvního čtení, ještě se dá ledacos vyřešit, doladit k nějaké spokojenosti, možná i opozice. Nevím, netuším a jenom doufám, že pokud pokládány nebo předkládány do druhého čtení nějaké nové pozměňovací návrhy, tak přijdou včas tak, abychom na ně mohli reagovat, ne tak, jak je to bohužel někdy poslední dobou zvykem, že to chodí na poslední chvíli, a potom se musí i schůze po dohodě zase poslaneckých klubů odkládat na jiný termín, abychom měli čas ty pozměňovací návrhy nastudovat, poradit se k nim a zaujmout k nim nějaké konkrétní stanovisko.

Kdybych měl tady číst nebo nějak interpretovat, parafrázovat všechny připomínky, tak by to bylo opravdu hodně nadlouho, nicméně mě opravdu zaujaly některé, které přicházejí vlastně z jiných rezortů, z jiných ústředních orgánů státní správy, respektive přímo z ministerstev, a ty, které vlastně doteď, přestože se k nim Ministerstvo práce a sociálních věcí snažilo postavit nějakým vysvětlením, tak pořád ty rozpory trvají. Takže já potom nevím, jestli pan ministr se bude chtít ještě na závěr prvního čtení k tomu nějak vyslovit, co s těmi konkrétními připomínkami bude tedy dělat, tam, kde zůstal ten rozpor. Já vyberu pár, které považuji za vcelku důležité, možná některé tady už zazněly, a pokusím se je odcitovat.

Tak například Ministerstvo průmyslu a obchodu: V § 9 odst. 1 v textu: členové domácnosti nemají nárok na dávku, pokud mají nebo v období 12 měsíců před podáním žádosti o dávku měli ve svém výlučném vlastnictví stavbu pro bydlení, přičemž za stavbu pro bydlení se pro účely tohoto zákona považuje i samostatná bytová jednotka nebo stavba pro rodinnou rekreaci, navrhujeme zkrátit lhůtu dvanáct měsíců na šest měsíců. Lhůtu dvanáct měsíců považujeme za příliš dlouhou. V případě prodeje nemovitosti s nižší hodnotou nemusí získané prostředky pokrýt výdaje na kratší dobu než uvedených dvanáct měsíců. Větší příjem z prodeje by navíc měl být ošetřen majetkovým testem. Žádáme pro to zkrácení lhůty, po kterou nemá domácnost nárok na dávku státní sociální pomoci, na šest měsíců. Jakkoliv se to, jak jsem říkal už tady konkrétně v tomhle případě, Ministerstvo práce snažilo vypořádat, tak máme tady pořád rozpor.

Další. Ministerstvo průmyslu a obchodu. V § 4 odst. 3 doporučujeme (za) slova "bylo dítě svěřeno" vložit slova "do péče". Současně doporučujeme zvážit, zda je účelné rozhodnutí rozhodnutí soudu označovat jako rozhodnutí příslušného orgánu, když odstavec plně potvrzuje, že se bude jednat o úkon soudu, a odůvodňuje to, že navrhovaná úprava jednak odpovídá právní úpravě svěření dítěte do péče soudem, jednak terminologicky sjednocuje užití slov svěření dítěte do péče jako celku, tak jak je stanoveno občanským zákoníkem, a tak dál. Opět tedy Ministerstvo práce píše, že to bylo nějak vysvětleno, že to neakceptuje, nicméně ten rozpor nadále trvá.