Jestli si někdo myslí, že v době blížícího se přetížení zdravotního systému bude snížena byrokratická zátěž zdravotníků, tak se velmi mýlí. Tolik e-mailů a úředních dopisů jako v poslední době jsem asi ještě nikdy nezažil.

Hitem poslední doby je email pocházející pravděpodobně od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) o obnově hesel, kterými se lékaři přihlašují, aby mohli odesílat elektronické recepty. Na tom samo o sobě není nic neobvyklého, hesla se mění běžně z důvodu kybernetické bezpečnosti, kdyby však softwarové rozhraní nebylo tak uživatelsky nepřátelské až neintuitivní.

Teď si tedy popíšeme, co to znamená:

Předpokládám, že i pro pokročilého uživatelele to bude znamenat kolem hodiny času, někteří si budou muset domluvit termín s počítačovou firmou. Pokud bychom odhadli, že v České republice je 30 000 aktivních lékařů, znamená to ztrátu 30 000 člověkohodin, tedy ztrátu práce 156-ti lékařů za po dobu jednoho měsíce. Pokud někdo namítne, že si to mají zařídit ve volném čase (ale proč?), tak to znamená, že je obereme o celkem 3,47 roku odpočinku v době největší zátěže.

Výzva prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, aby se někteří čeští lékaři alespoň na čas vrátili do České republiky pomoci v přetížených nemocnicích byla dobře míněna, považuji to za velice dobrý nápad a možná to něco přinese. V této souvislosti mne však nepřekvapila vesměs odmítavá reakce našich kolegů v zahraničí. Ještě mají v živé paměti štvavou kampaň proti pendlerům na jaře, kdy byli osočováni ze zavlečení infekce ze zahraničí k nám. Tehdy vypukl na našich hranicích velký cirkus se stany a mnohými uniformovanými muži, který měl za následek nesmyslně dlouhé fronty na hranicích a ostudu u našich sousedů. Je zajímavé, že ač jsme nyní premianti v počtu nakažených v celé Evropě, například Němci hranice téměř nehlídají a např. ve Weidenu a okolí není v těchto dnech žádný pacient na intenzivní péči s koronavirovou infekcí.

Sdělovací prostředky přinášejí v dnešních dnech stupňující se varování o hrozícím nedostatku zdravotnického personálu. Daleko lépe vypadá to, když přijede 28 lékařů v rámci pomoci ze zahraničí, než když uvolníme našim lékařům ruce od zbytečné byrokracie a ušetříme deseti až statisíce člověkohodin jen tím, že něco zjednodušíme. A že by bylo co zjednodušovat!

Tedy:

1. Ministerstvo zdravotnictví by mohlo zřídit vlastní certifikační autoritu, dát ambulantním lékařům k dispozici časové razítko zdarma a možnost přejít na plně elektronickou dokumentaci. Tím by se ušetřila nejméně čtvrthodina denně v každé ordinaci a to dělá asi 50 000 člověkohodin měsíčně, to je asi 160 lékařů. Minimálně.

2. To, že je pandemie a krize neznamená, že zdravotníci nebudou za své chyby postihováni. V době časového, psychického i fyzického stresu budou pravděpodobně chybovat více a jelikož populace v důsledku krize zchudne, zvyšuje se riziko, že po nich někdo bude požadovat náhradu újmy apod. Jako příklad si můžeme vzpomenout na odsouzení mladých lékařů za chyby, které udělali evidentně v době extrémního tlaku na nedostatku času na svoji práci. Nikdo se jich tehdy nezastal a tak se dá předpokládat, že zdravotníků chybujících v krizových situacích se také nikdo nezastane. Co by se mohlo udělat? Vláda by mohla vyhlásit „generální pardon“ pro chyby zdravotníků v době nouzového stavu. Tím by se snížil psychický tlak a více by jich bylo ochotno nasazovat svoje zdraví pro pacienty nad rámec vlastních povinností.

3. Ohodnocení. Teď nechci napsat, že si máme zdravotníky koupit vysokými odměnami, ale tradiční slibování a nedodržování, které již tolikrát zažili, jsou trapné a zbytečné.

4. Chaos, který současná vláda vytváří jistě také nepřispěje v vyšší výkonosti celého systému. Stačilo by volit svoje politické zástupce s rozmyslem a ne na základě politické reklamy. Již v době první pandemické vlny na jaře 2020 očekávala odborná veřejnost údaje, podle kterých by se mohla řídit. Vláda však potřebná data tajila (nebo neměla?) a tutlá dodnes. Místo diskuzí odborníků vystupovali ve sdělovacích prostředcích čtyři klauni se čtyřmi řečnickými pulty a jediné o co se snažili, byla sebeprezentace. Tenhle výjev mám ještě v živé paměti – nic jsem se nedozvěděl a tak jsem čekal, že alespoň začnou žonglovat.

Právě tragikomedie je slovo, co mne napadá v souvislosti s touto epidemií, které je hlavně epidemií hlouposti, sobeckosti, malosti a neschopnosti. A pravděpodobně i nepoučitelnosti. Dále epidemií PCR testů, kurzarbeitů, politických úplatků a silných slov. Jen ten nemocný zůstává stále jen tím nemocným.

MUDr. Zdeněk Hess, Ph.D.