Já bych chtěla také už být doma, ale prostě ochrana státní hranice je pro mě důležitá. Tento týden proběhla bezpečnostní rada státu, kde přítomný ministr Chovanec předložil analýzu bezpečnostní situace na hranicích s Rakouskem. Z této analýzy vyplynulo, že většina majetku na hraničních přechodech byla prodána nebo pronajata. Ano, máme tam kasina nebo podobné podniky, jako je tomu například u nás v Harrachově. Dnes už se vlastně jen mapují zbytky toho, co stát ještě vlastní. Jde primárně o pozemky, které by měly být využity jako kontrolní stanoviště. Toto rozhodnutí nelze označit jinak než jako krátkozraké. Stát v podstatě úplně rezignoval na to, že by měl ještě někdy v budoucnu hlídat hranice. To opravdu nikdo nemyslel na zadní vrátka? Hlavně, že nám z toho něco káplo, bezpečnost je až na druhém místě! Je to stejně prozíravé, jako když prodá obec budovu školky při nedostatku dětí a pak se za sedm let vyjeveně diví, že se posunul demografický vývoj a že pro děti není dost místa. To se koneckonců stalo před dvěma lety, kdy se podle statistik nedostalo místo ve školkách pro 50 tisíc dětí.

Ze Schengenu se vytvořila mantra, které se všechno podřizuje, pro některé je to opravdu svaté, která dnes ale reálně nefunguje. Masa nelegálních migrantů sfoukla Schengen jako domeček z karet. Do toho se ještě objevují návrhy na vytvoření Minischengenu, kde by bylo jen Německo, Holandsko či Belgie. K Schengenu se nemůžeme přehnaně upínat, za chvilku bychom se totiž neměli upínat k čemu. Priorita musí být naše bezpečnost. Strach lidí z chaosu a bezpráví je oprávněný a věřím tomu, že se s tím dennodenně setkáváte, když mluvíte se svými voliči. Letos přišel milion nelegálních imigrantů. V příštích letech se čekají miliony dalších. Naše vláda se musí probudit z růžového snu o bezpečí a začít konat. Velmi špatný signál je to, že koalice dnes schválila vyčlenění osmi miliard na ochranu hranic, které jsme navrhovali přesunout ve státním rozpočtu. Že migrační krize bude pokračovat i v příštích letech, je jasné. Ptám se, jak ochráníme hranice, kde na to vyčleníme další prostředky.

Ochrana hranic a bezpečnost jsou pro mě naprosto zásadní otázky, které podle mého názoru musí vláda řešit. Nicméně si musíme přiznat, že s uprchlíky přichází ještě další riziko, a to riziko zdravotnické. Jako žena a především matka a možná budoucí babička se přesto musím ptát, jak česká vláda plánuje chránit své občany. Jako každá matka musím mít strach o naše děti a já ten strach mám a mají ho i občané naší země. Jistě se mnou budete souhlasit, že uprchlíci odcházejí ze zemí, kde je zdravotnictví na podstatně nižší úrovni než v Evropě a v České republice. Vždyť tam prakticky neexistuje očkování, jsou tam nemoci, o kterých se naši studenti medicíny dozvídají jen z učebnic a které jsme u nás postupem času zcela vymýtili. Tak právě tyto nemoci, vážené dámy a pánové, jsou v jejich rodných zemích běžnými a smrtelnými. Dokonce se na území, odkud někteří pocházejí, projevil i virus eboly. Tento strašák je však strašák lékařů z celého světa. Ale i obyčejné spalničky, příušnice nebo neštovice by mohly způsobit v naší populaci kalamitu. I v médiích se běžně dočítáme o tom, že uprchlíci mají například i plicní chlamydie, které se v Evropě volně snad vůbec nevyskytují.

Absolutně nejsme připraveni na nárůst lidí, kteří mohou být nositeli těchto nemocí nebo parazitů, kteří pro ně nejsou životu nebezpeční, ale nám mohou způsobit velké komplikace, ba dokonce i smrt. Přiznejme si, že náš organismus není těmto nemocem, ani jejich mutacím vůbec přizpůsoben a není vůči nim odolný. Ohroženy jsou samozřejmě nejvíce rizikové skupiny, tedy děti a senioři. Jsem přesvědčena, že vláda tady hazarduje se zdravím našich lidí a naprosto ignoruje ustanovení zákona o zdraví lidu číslo 20/1966 Sb., který jasně říká: Péče o zdraví lidu se zaměřuje především preventivně k ochraně a k soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného a duševního zdraví lidu. Zvláštní pozornost je přitom věnována péči o novou generaci a ochraně zdraví pracujících. Místo prevence zde vláda pod taktovkou Bruselu hodlá připustit nebezpečí nákazy, možná takového rozsahu, že si to nedovedeme ani představit, a přitom, vážené dámy a pánové, stačí jen jeden nakažený a můžeme mít tady hotové peklo. Proto se znovu ptám, jak ochráníme státní hranice, když na to nevyčleníme prostředky. Pro mě je velmi důležitá bezpečná hranice a s tím i bezpečný domov, a proto je navrhovaná novela zákona pro mě nedostatečná a připojuji se ke svému kolegovi Marku Černochovi vrátit tuto novelu ke komplexnímu přepracování.