Náš výbor připravil vpravení nazpátek tzv. zákazu pobyt. Chtěl bych k tomu říci pár věcí, byť samozřejmě se to bude týkat podrobné rozpravy, pokud se do ní dostaneme. Nicméně kritici toho, co my jsme předložili na našem výboru, a co jsme ve finále usnesením schválili, mluví o hraně ústavnosti. Jaký je vpraven zákaz pobytu do tohoto zákona v podstatě nazpátek, jak tam původně zhruba byl. Je třeba říct, že zákaz pobytu nijak nezpochybňuje svobodu pohybu a pobytu. A omezují je pouze tak, jak to činí již v současnosti minimálně trestněprávní úpravy všech členských států EU. Skutečnost, že omezení svobody pohybu musí být vázáno a na osobní chování dotčené osoby, je splněno.

Návrh jasně stanoví podmínky, bez jejichž splnění nelze sankci uložit. Podmínka přiměřenosti je tady splněna. Není neústavní, protože omezení pobytu je jedním ze způsobu, kterým se omezují základní občanská práva pro ty, kteří se nechovají v souladu se zákonem. Když správní orgán omezí práva člověku, který se dopustí dopravního přestupku, nikdo se nad tím nepozastavuje. Stejný princip platí i pro zákaz pobytu. A tam novela není ani kriminalizováním bagatelních přestupků. Týká se totiž jen opakovaných a úmyslně páchaných přestupků osobami, které v dané obci nemají trvalý pobyt, což je v návrhu také zohledněno. Pokud někdo říká, že zákaz pobytu nepřiměřeně omezuje svobodu pohybu, je třeba se zeptat, co ochranná opatření, která zakazují navštěvovat určená veřejná přístupná místa, ty neomezují pohyb osob? Nově navrhovaná sankce vychází z potřeby zajištění veřejného pořádku i ochrany lidských práv a svobod před možnými negativními zásahy. Sankce zákaz pobytu je v zájmu ochrany slušných občanů zcela přiměřená. Pokuty jsou nevymahatelné a zákaz pobytu je jediným nástrojem na recidivisty, kteří na zaplacení pokut nemají.

Sankce zákazu pobytu je oproti trestu zákazu pobytu zcela jasně odlišená a její uložení je podmíněno více omezeními. Navíc správní orgány dnes ukládají, a to stejně jako soudy, např. zákaz činnosti. Správní orgány také rozhodují o ukládání peněžitých sankcí, pokud stejně jako soudy, o peněžitém trestu. Je třeba rovněž mít na paměti, že v praxi bude tato sankce ukládána. V krajních případech bude řešit přestupce, proti kterým je současná právní úprava krátká. My musíme ale opravit zákaz pobytu. Je v současném zákoně a jak jsem tady říkal, je v omezeném nebo malém počtu využíván a spíše je to pro ty, kteří recidivitu opakují jakýmsi varováním, že v prostoru a v místě, kde tak konají, tomu nemusí být navždy. Omezení tam není také nikterak dlouhodobé. Je na dobu tří měsíců. Pokud někdo tvrdí, že když někomu uložíme zákaz pobytu, dochází tím k potencionálnímu omezení výkonu dalších práv, tzn. vlastnické právo, právo poskytování sociálních služeb, právo vykonávat zaměstnání. Pak se jedná rovněž v této věci o nesmysl. Přístup k této problematice je stejný, jako v případě uložení zákazu pobytu za trestní čin. K nerušenému výkonu práv bude možné využít možnost povolení přechodného pobytu v nutné osobní záležitosti správním orgánem.