Děkuji za slovo.

Přidávám svůj názor, jak jsem pochopil návrh zákona a získal jsem si k tomu další informace a upozorňuji na to, že je třeba zákon přečíst několikrát, aby některé souvislosti byly zcela jasné. (V sále je obrovský hluk a neklid!)

Děkuji. Předkládaná novela zpřísňuje regulaci reklamy v oblasti humánních léčivých přípravků patrně se žádoucím cílem omezit korupci. V tom se shoduji s předkladateli. V tomto je velmi podobný sněmovnímu tisku 761 z minulého volebního období zpracovanému s podobným záměrem. Zvolené nástroje regulace jsou však nevhodné a nedostatečné, a to zejména z následujících důvodů. Regulace se soustřeďuje především na reklamu cílenou na odborníky lékaře, na poskytování vzorků klinické studie a podobně, tedy na regulaci vztahu farmaceutický průmysl - lékař. Tento vztah je již v současnosti podrobně regulován platným zákonem o regulaci reklamy. Vychází se přitom patrně z předpokladu, že lékař nebo lékárník jsou těmi hlavními, kdo ovlivňují, které léčivé přípravky se předepíší, vydají, spotřebují a zobchodují. A že tedy největším rizikem jsou pobídky odborníkům motivující je ke zbytečné nebo nevhodné preskripci. To však neodpovídá skutečnému stavu v českém zdravotnictví.

Je známo, že lékaři, zejména jsou-li zaměstnanci, a těch je většina, nejsou svobodní ve svém rozhodování, ba naopak do jejich rozhodovací autonomie je zasahováno mnoha manažerskými a úhradovými mechanismy. Jde například v nemocnicích o pozitivní listy nemocnic a zohlednění léčiv či zdravotnických prostředků s bonusem od dodavatele. To je běžná praxe každého dne. V lékárenství pak jde o pozitivní listy distribučních řetězců. Ve zdravotních pojišťovnách o pozitivní listy zdravotních pojišťoven, u léčiv, zejména nákladných, o podmínky smluv mezi výrobcem a pojišťovnou, takzvané re-shoring smlouvy a nebo dohody o nejnižší ceně a o podmínky smluv mezi pojišťovnou a poskytovatelem, zejména o nastavení objemových omezení úhrady takzvanými budgety preskripčních limitů, číselníkových omezení a jinak. Tyto mechanismy nejsou dostatečně popsány v zákoně, případně jsou s ním dokonce v rozporu a jejich tvorba ponechává značný prostor ke korupci, která je daleko větší než případná korupce mezi průmyslem a jednotlivými lékaři. Předpokládaný návrh však obecně zpřísňuje jenom regulaci lékařů, ponechává však takřka nedotčené rozhodující vztahy, a to je vztah průmysl, management nemocnic, farmaceutický průmysl, pracovníci pojišťoven, případně farmaceutický průmysl, pracovníci regulátora.

Regulaci jiných subjektů než lékařů se návrh věnuje jenom okrajově, a to pouze v jednom jediném bodě a ještě zcela nevhodně. Jde o ustanovení, kterým se vyjímají z regulace takzvané pobídkové programy zdravotních pojišťoven. Tento nově zaváděný pojem, který legislativa dosud nezná - pobídkové programy - v praxi jde zřejmě zejména takzvaně o pozitivní listy a oblast formálních a neformálních dohod o nejnižší ceně. Přitom však nejsou nijak blíže definovány a není popsán ani proces jejich vzniku. Dochází tedy k legalizaci libovůle zdravotních pojišťoven. Tam, kde by nová regulace byla nejvíce potřebná a žádoucí, poslanecký návrh zcela selhává a působí spíše kontraproduktivně.