Komise je podle něj trpěným orgánem krajské rady vzniklým pouze na základě koaliční dohody. Argumentem SLK pro vznik komise bylo vypracování protikorupční strategie, ta se ale z předmětu komise vytratila a její vypracování se připravuje zadat externě. M. Hron k tomu dodává: „Komise nepožívá většinovou důvěru krajské rady. Je to zřejmě i kvůli tomu, že vznikla nikoliv na základě skutečné potřeby a skutečné vůle rady, nýbrž na základě koaliční dohody mimo strukturu krajských orgánů. A mně se nikdy moc nelíbilo, když se rozhodnutí rady nebo zastupitelstva "peklo" v partajních sekretariátech.“

Michal Hron kritizuje i snahu o protlačování krajských grantů nebo zakázek neziskovým organizacím na protikorupční činnost prostřednictvím komise. Důvodem je, že čtyři ze sedmi jejich členů reprezentují neziskovky, které by se o tyto peníze mohly ucházet. „Tím, že se na jednání komise opakovaně dostávalo téma peněz na protikorupční činnost neziskovek, jsem nutně nabyl dojmu, že to je zřejmě hlavní důvod tlaku na její založení. A je to také korupční riziko,“ uvedl Michal Hron.

Za znak střetu zájmů a klientelismu považuje Michal Hron podněty od organizací Oživení a Krajské protikorupční pracoviště, jejichž významní reprezentanti jsou členy komise. Michal Hron vysvětluje: „Oba podněty směřovaly proti dřívějším rozhodnutím rady, která komisi zřídila a která se oběma problémy již dříve vážně zabývala a stále zabývá. Z mého pohledu se jednalo o snahu využít komisi k vlastním zájmům těchto neziskovek prostřednictvím svých členů v komisi. Ty zájmy mohou být i dobré, ale současně je to učebnicový příklad střetu zájmů, ne-li klientelismu.“ Kromě těchto podnětů k prošetření není z činnosti komise žádný použitelný výstup za celou dobu její existence. Původním předpokladem bylo, že komise rady bude především plnit svou funkci poradního a pracovního orgánu.

K celé situaci se vyjádřil i hejtman Martin Půta: „Rada Libereckého kraje v současném volebním období dělá vše možné k co největší otevřenosti a transparentnosti od zveřejňování smluv až po transparentní bankovní účty. Proto jsme také podpořili vznik protikorupční komise, která měla zpracovat protikorupční strategii a sama si uložila i termín, který ale už dávno uplynul. Protikorupční komise nebyla zakládána jako nahodilý orgán, a proto veškeré protikorupční kroky nemohou být snahou jedné politické strany nebo subjektu. Protikorupční komise v tomto směru nesplnila očekávání a rezignaci Michala Hrona plně chápu.“

Podle Michala Hrona je komise slepou cestou protikorupčního úsilí, a své členství v komisi proto považuje za zbytečné. „V místní politice se angažuji již 25 let a otázky obrany proti korupci a střetu zájmů byly pro mne samozřejmou prioritou. Korupci považuji za velké zlo, ať již tu kriminální, nebo tu tzv. drobnou, avšak komise za daných okolností není tou správnou protikorupční překážkou,“ uzavírá Michal Hron.