Bývalé lázně, ležící při řece Moravici v Moravskoslezském kraji, mají zhruba dvousetletou historii. První zmínky o tamních léčivých pramenech sahají dokonce až do roku 1640. Tedy téměř do časů bitvy na Bílé hoře, která český národ uvrhla na staletí do stavu „temna“. Podobné „temno“ se nyní však bohužel rozprostírá právě kolem těchto lázní.

Léta chátrají a kdysi slavnému a honosnému lázeňskému komplexu hrozí definitivní zánik. Důvodů je několik a nepochybně se na současném stavu, kdy doslova padají na hlavu, podepsali bývalí vlastníci. Jedním (a nepominutelným) z důvodů je ale naprosto urputná zatvrzelost státu, konkrétně ministerstva kultury. Většina komplexu je totiž zapsána v seznamu chráněných památek. To na první pohled vypadá velmi logicky a bezpochyby i správně a chvályhodně.

Ale místo toho, aby právě tento institut chráněné památky Jánské Koupele chránil, funguje zcela opačně a naopak to přispívá k jejich dalšímu chátrání. Znemožňuje to totiž obnovu alespoň té životaschopné části lázní. Záchranu těch budov, které jsou stavebně ještě jakžtakž v pořádku (což de facto znamená, že nespadnou, jakmile se do nich klepne kladívkem). 

Nepomohly žádosti nyní již bývalých majitelů, kteří chtěli část lázní uvézt do chodu. Nezabrala ani iniciativa tamního starosty a jeho snaha podpořit ekonomiku obce záchranou alespoň těch objektů, kde to jde. A místo ruin mít v obci hezké zařízení, ze kterého budou profitovat všichni. Navíc v regionu, který je dlouhodobě strukturálně postižen a jakoukoli investici si nejen zaslouží, ale kde je jakýkoliv rozvoj potřebný jako sůl.

S tím se ale nehodlám smířit. Letos v lednu jsem se proto s problémem Jánských Koupelí obrátil na půdě Poslanecké sněmovny na ministra kultury Lubomíra Zaorálka, jehož resort je v celé kauze onou hlavní „žábou na prameni“.

Zeptal jsem se ho na několik věcí a když to zestručním: Nevadí mu, že kvůli lpění na zápisu v seznamu památek lázně chátrají? A proč ministerstvo odmítá plány majitelů na jejich rekonstrukci? K čemu pak máme takový institut, jako je ochrana památek, když svou funkci nejen neplní, ale je naopak překážkou?

Pan ministr na moji interpelaci sice korektně odpověděl, ovšem s jeho argumenty rozhodně nemůžu souhlasit. K záchraně Jánských Koupelí jsme se nepohnuli ani o píď. Bez výhrad souhlasím, že lázně mají historickou hodnotu a značný význam pro okolní oblast (na tom se ostatně shodnou všichni) a že (dle slov pana ministra) se na to „špatně kouká“. Jistě, pane ministře. Špatně a smutně. Ostatně, proto celá ta snaha.

Odmítám ale, že areálu pomůže, když bude i jeho zbytek nekompromisně zahrnut na památkovém seznamu. Ostatně vývoj posledních let a současný stav lázní, kdy některé objekty doslova padají pod silnějším deštěm, jsou tím nejlepším důkazem. 

Na sněmovní půdě pan ministr ještě dodal další argumenty. Například, že na památkový seznam se lázně přeci dostaly se souhlasem jejich vlastníka. Ani to neberu jako fér argument. Bylo to v roce 2005, majitelem komplexu byl někdo jiný. A hlavně – copak se to nedá změnit? 

Nechci tady hájit zájmy těch či oněch majitelů. Navíc je zřejmé, že stavu areálu neprospělo ani jejich časté střídání. Teď je tu nový vlastník, tak uvidíme. To, co je však zásadní, je fakt, že právě bez vstřícnosti úřadů bude jeho snaha k ničemu. Koneckonců, ani investor nemůže čekat věčně na milostivé rozhodnutí úředníka. Ten poslední to ostatně ani po několika letech nevydržel a s rekonstrukcí to vzdal.

Jde mi o osud lázeňského komplexu, který léta trestuhodně chátrá. A kde stát místo toho, aby pomohl, snahy o záchranu alespoň části areálu blokuje. Trápí mě to nejen proto, že Jánské Koupele se nacházejí právě v Moravskoslezském kraji, který je mým rodištěm a mojí domovinou. Kdysi nádherné lázně jsou i kusem naší historie a místo toho, abychom se dívali na vzkvétající lokální ekonomiku, díváme se na ruiny.

A ještě jednou zopakuji - nesmířím se s jejich rozpadáním a budu v celé věci dál „šťourat“. A budu sledovat, jak se k tomu ministerstvo kultury postaví, jak jeho šéf Lubomír Zaorálek splní své sliby. Už teď připravuji další kroky.

Každý den chátrání a neřešení tohoto problému totiž přibližuje Jánské Koupele k definitivnímu zániku. A to jen proto, že jde o rozhodnutí úředníků, kteří svou zarputilostí budou mít raději v Jánských Koupelích ruiny, ale ruiny památkově chráněné… Nedopusťme, aby to s nimi dopadlo jako s českým národem po Bílé hoře.

Převzato z Profilu.