Já sám vnímám svět digitálních technologií intenzivně a velmi zblízka dlouhá léta. Vnímám všechna pozitiva, která elektronizace života může přinášet, zejména tedy ve vazbě na práci, ale také třeba ve vzdělávacím systému. Asi nikdo nebude oponovat tvrzení, že úroveň vzdělání obyvatel, a především také schopnost stále se učit novým znalostem a dovednostem jsou zásadní v naší konkurenceschopnosti s okolním světem. A že se digitální technologie stávají základem této konkurenceschopnosti, nejen ve vazbě např. na tzv. průmysl 4.0, to je zcela zřejmé. Dnes se však podívám na celou věc trochu jiným úhlem pohledu – na využití elektroniky ve školách, mládeží a na možná úskalí.

Asi většina mých vrstevníků si pamatuje, jak bylo složité dříve dohledat například informace, sepsat referát, seminární práci. Dnes jsou děti schopny ve školních lavicích vygooglovat během pár vteřin de facto cokoliv. V čem je tedy problém? Těch lze dle mého nalézt hned několik a rozhodně se mi nepodaří uvést všechny.

Zaprvé: digitální technologie je třeba používat účelně. Byť se může zdát, že mládež s digitální technikou umí skvěle pracovat, opak je pravdou. Je dokázáno, že tzv. reálná digitální gramotnost klesá. Co to znamená? Že děti jsou opravdu schopny využívat digitální zařízení, ale jen na některé účely, tedy například umí používat Facebook, Instagram. Bohužel složitější operace, které pro ně budou zásadní při výkonu povolání, již tak schopné vykonávat nejsou. Tedy například žáci nejsou schopni poznat relevanci vyhledaných informací, lehce uvěří tzv. fake news, chybí jim kritické myšlení. Stejně tak žáci nejsou schopni vlastními slovy vyhledanou informaci interpretovat. Práce s textovými či tabulkovými programy je také na nízké úrovni. To jsou jen některé příklady.

Zadruhé: Je sice zjednodušení, když žáci obdrží například obsah probírané látky elektronicky, v powerpointu atp. Nicméně to trochu spěje k lenosti, nesoustředění. Zásadní je vlastně i neschopnosti psát si zápisky, vyznačit to podstatné z celého sdělení. Nehledě na to, že ruční psaní je samozřejmě prospěšné pro motoriku, rozvoj naší mysli atp. Tohle je však téma natolik zajímavé, že se k němu rád ještě v budoucnu samostatně vrátím.

Zatřetí: Asi každý v poslední době viděl hlouček mladých lidí, kteří namísto bavení se mezi sebou navzájem „čučeli“ do mobilu. Digitální technika sice zapojuje naši hlavu, ale zanedbáváme jazykově-verbální, hudební, tělesně pohybovou, vizuálně prostorovou, intrapersonální a interpersonální inteligenci, a v neposlední řadě také emoční inteligenci a empatii. Vlastně přestáváme umět mezi sebou naživo komunikovat, navazovat vztahy, a to je v pracovním kolektivu vcelku problém, o osobním životě ani nemluvě.

Určitě netřeba zmiňovat, že mobilní telefony, tablety zatěžují nejen naše oči, ale také záda, krční páteř a také ruce – syndromy karpálního tunelu atp. Co je také problematické? V tabletu a smartphonu můžeme mít sice práci, studijní materiály, ale také mnoho lákadel na rozptýlení, které nás odvádějí od podstatného, ideální podhoubí pro prokrastinaci. Sami si dejme ruku na srdce, kdy jsme naposled odkládali nějaký úkol a raději řešili zábavu, respektive cokoliv, jen ne práci a tu povinnosti samotnou?

Přes všechna zmíněná úskalí ale platí, že bez digitálních technologií se neobejdeme, je třeba dovednosti žáků a studentů v této oblasti prohlubovat, musí to však dělat pedagogové způsobilí a vždy myslet i na možná, nejen v tomto textu uvedená, úskalí. 

(převzato z Profilu)