Už pár let po sametové revoluci nás politici začali krmit, že za 15, 10 či dokonce 5 let budeme mít mzdy jako v Německu. Když je budeme volit. Letos máme 30 let od revoluce a Němci mají stále 2,5krát vyšší čistou mzdu než my. A stále se soustředíme na dohánění ekonomické, přičemž stále upozaďujeme, že ZÁKLADEM ekonomického úspěchu je VZDĚLÁNÍ.

Dánsko, země o trochu menší než my. Pravidelně se umísťuje mezi třemi nejšťastnějšími zeměmi světa. Průměrná čistá mzda je zde 3,5krát vyšší než u nás a i při přepočtu na paritu kupní síly berou Dánové pořád 2krát víc, což z nich dělá jednu z nejbohatších zemí Evropy. Proč jsou tak šťastní a bohatí? Jeden z hlavních důvodů je právě jejich pohled na vzdělání.

Velmi mě překvapilo a zaujalo, že mají na základních školách JIŽ OD ROKU 1993 povinný předmět - výuka EMPATIE. Je pro ně stejně důležitá jako matematika či angličtina. Empatie pomáhá budovat vztahy, předcházet šikaně a uspět v práci. Podporuje růst vůdců, podnikatelů a manažerů. „Empatičtí teenageři“ bývají úspěšnější, protože se více orientují na cíle ve srovnání s narcističtějšími vrstevníky. Při hodině diskutují problémy a společně s vyučujícím hledají řešení založená na naslouchání a porozumění. Připravují se tak vlastně na celý lidský život.

Stejně tak je pro Dány velmi důležité týmová práce a učení formou spolupráce. Cílem není vyniknout nad ostatními, být nejlepší a oceňovaný jako jedinec. Do tříd se sdružují studenti se silnými i slabými stránkami v různých předmětech a ti pak spolupracují na společných projektech. Cílem je, aby studenti nadanější třeba v matematice pomáhali v matematice růst těm slabším, přičemž se jí při předávání ostatním tak sami více naučí. Zároveň pochopí, že i když budou v matematice výjimeční, že v životě sami nic moc nedokáží a daleko lepších výsledků dosáhnout v týmové spolupráci s jinak nadanými lidmi. Navíc i toto učení se navzájem mezi studenty zvyšuje jejich schopnost empatie a pochopení druhých.

A nyní si porovnejme ten propastný rozdíl v nahlížení na vzdělávání u nás. Tři hlavní problémy, které se poslední rok u nás ve školství řeší:

1.  Cut-off skóre - kdy hejtmani za ANO chtějí celoplošným testem určit, kdo může jít na maturitní obor a kdo musí na učňák, přičemž motivace v pozadí je, že továrníci chtějí více dělníků.
2. Povinná maturita z matematiky - zda testovat plošně maturitou z matematiky všechny studenty i v oborech, které mají matematiky minimum a jaké to pak bude mít dopady.
3. Výše platů učitelů, které prostě stále a stále nejsou odpovídající.

Zde jasně vidíte, že mimo nedostatečných platů u nás stále řešíme primárně jak studenty testovat a rozdělovat. Přitom pro budoucí život člověka je jeho otestování v deváté třídě a u maturity jednoznačně druhotné. Pro nalezení práce, spokojený rodinný a společenský život a celkově úspěšně šťastný život jsou podle mě daleko důležitější právě dovednosti typu empatie, umění naslouchat i sdělit, práce v týmu, kooperace, umění si nechat poradit i umět něco naučit, motivace k celoživotnímu vzdělávání atd.

Prostě přestaňme neustále řešit, jak budeme plošně testovat a rozdělovat studenty a pojďme se bavit primárně o tom, jak z nich dělat šťastné, spokojené a úspěšné lidi. Pak se totiž začneme k tomu Dánsku a Německu přibližovat i ekonomicky v těch mzdách.