Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, k tomuto zákonu a k této novele musím říci, že si myslím, že nástroje, které může mít Státní pozemkový úřad v rámci pozemkových úprav, jsou klíčové pro to, jestli dokážeme v ČR změnit přístup ke krajině, k půdě, k vodě.

Samozřejmě už dlouhé roky dělá Státní pozemkový úřad pozemkové úpravy, které dokážou té krajině vracet ty pozitivní krajinné prvky, remízky, mokřady, biokoridory, samozřejmě také polní cesty, cyklostezky, které jsou důležité pro obyvatele venkova. Ale rybníky, retenční nádrže umí pozemkové úpravy rozčlenit, problematické lokality, kde dochází k opakované erozi a podobně, to všechno se postupně nastavovalo, vybudovalo a myslím si, že ten systém má ČR poměrně dobře funkční.

Co je však problém, tak je kapacita a rychlost realizování pozemkových úprav a především ne těch věcí, které se dají na papír a zdostupní se pozemky z hlediska katastrálních map, ale především z hlediska těch tak zvaných plánů společného zařízení. To znamená ty konkrétní věci, které se do toho projektu promítnou, aby se stíhaly včas realizovat a byly na ně finanční prostředky.

Já samozřejmě registruji to, že se v letošním roce hledaly finanční prostředky na dofinancování pozemkových úprav. A když se podívám na jiné částky, které létají v tom prostoru letošního rozpočtu na podporu různých aktivit na jednotlivých ministerstvech, tak mě mrzí, že ten rozpočet ještě Státnímu pozemkovému úřadu pro pozemkové úpravy nebyl více posílen.

Nicméně k tomuto tisku, nechci to už zdržovat, já jsem si dovolil dát pozměňující návrh, který považuji za poměrně důležitý a souvisí to s tím, co jsem tady komentoval už v případě novely vodního zákona. A sice otázka melioračních soustav.