Z MPSV přichází často nedomyšlené náměty. Mezi ně patří myšlenka zrušit doplatek a zpřísnit příspěvek na bydlení, které využívají sociálně slabí občané.  S odůvodněním, že tyto dávky deformují trh s byty. Ten však deformují spíše spekulanti ubytovávající sociálně slabé spoluobčany. Nahradit tyto dávky nabídkou sociálního bydlení se sníženým, neziskovým nájmem prostě není zatím možné, protože obce nejsou připraveny investovat do této oblasti.   

Podobně problematické jsou úvahy o sdílených pracovních úvazcích, tedy více zaměstnanců na jedno pracovní místo, je to jen jiná forma dílčích úvazků, které neřeší dostatečnou nabídku dobře placené práce. Za zcela systémově chybný lze označit záměr rušení ústavní péče pro malé děti (kojenecké ústavy a dětské domovy). Otázkou je zda se podaří zapojit často značně uzavřenou komunitu sociálně vyloučených do  revitalizací prostranství a domů v ghettech.

Vláda ČR i v sociální oblasti realizuje pravicovou politiku. Nepodařilo se prosadit placení prvních třech dnů nemocenské. Odkládá se valorizace životního minima, podobně opakovaně na koaliční nedohodu naráží konečné projednání zákona o sociálním bydlení. Systém veřejných služeb se vrátil v podobě, který se příliš neliší od podoby prosazené pravicovou vládou, již jednou zrušený ústavním soudem.  Ohrožen je i zákon o neziskových nemocnicích, který obhájil páteřní kapacity veřejné zdravotní péče.

Důvěryhodnost vlády oslabuje, že ani v časech hospodářské konjunktury není schopná systémově řešit chronické sociální problémy. Nenaplňuje tak očekávání občanů při svém vzniku. Nositelem důsledně levicové a sociální alternativy je KSČM.