Proto existuje stupnice známek od 1 do 5, někdo studuje a někdo je řemeslník a jsou rozdíly i mezi nimi. Proč tedy inkluze a to, že všichni máme stejné nadání a předpoklady, když víme, že to není pravda? Jsou učitelé, kteří ví, že mezi žáky jsou rozdíly, ovládají svůj předmět, tak proč nás nepedagogové a lidé, kteří nemají praxi s učením dětí s postižením, přesvědčují, že to jde a všichni jsou schopni získat maturitu? Do půllitrové sklenice se litr vody nenaleje, ať děláte cokoliv. Učitel operovat koleno také nebude, pokud má zdravý rozum. Ale přesně toto inkluze po učitelích chce. Každý kantor má specializaci, obdobně jako např. lékaři a nemůžeme je nutit, aby najednou byli odborníci na vše, tedy i na speciální vzdělávací potřeby žáků.

Odborníci, ředitelé odborných učilišť pro žáky s lehkým mentálním postižením byli raději, když mohli přijmout žáka ze základní školy praktické, protože ten byl zvyklý pravidelně docházet do školy, měl základní pracovní návyky a uměl pracovat s různými nástroji - dláto, hoblík apod. Žák z integrace často do školy nechodil, protože tam neměl kamarády, učivu nerozuměl a tak byl radši doma. Pracovat s nářadím neuměl, protože v běžných školách nebyly "dílny a pozemky" a místo nich byly počítačové učebny, případně pracovní výchovu trávil vystřihováním z papíru, což ho na život moc nepřipravilo, takže škola ho nebavila a nechodil tam. Asistent takového žáka není všemocný; jeho podpora  spočívá v tom, že žákovi pomůže nachystat věci na výuku, ale vědomosti mu do hlavy není schopen nacpat, to neumí nikdo, je to v podstatě pouze chůva, kterou propagují úzkostliví rodiče, kterým často nejde o to, aby se dítě připravilo na život, ale o to, aby „proplulo“ školou.

Nechme učitele, kteří jsou odborníci ve svých předmětech učit to, co vystudovali a nechtějme po nich práci v jiném oboru, který je sice také pedagogický, ale jiný. Po lékaři specializovaném na oční lékařství také nechceme, aby prováděl pravidelně ode dneška totální endoprotézy.

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami potřebují jiné postupy ve výuce, jiný přístup a hlavně trochu jiné a jinak podané učivo. V běžných školách budou selhávat, budou se opětovně objevovat negramotní lidé. Jsou již žáci v inkluzi, kteří neumí číst a psát a přesto procházejí běžnou školou, což díky propracovanému systému speciálních škol nebylo. Proto integrujme jen ty, kteří integrovat jdou. Těm, pro něž integrace a inkluze není, umožněme vzdělávání takové, které jim pomůže začlenit se do společnosti a ne naopak je již ve školních lavicích vyčleňovat a ukazovat jim, co vše ostatní umí a oni ne, protože přesně to inkluze dětem ukazuje - co vše nejsou schopni zvládnout.

Mgr. Stanislav Kaláb,
nezávislý kandidát za Stranu Práv Občanů
Koalice SPD a SPO v Olomouckém kraji