Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vzhlede k tomu, že se mi zamlžují brýle pod rouškou, nejprve bych se opravdu rád ujistil, že projednáváme novelu zákona o ČNB. (Ze sálu zní: Ano.) Děkuji. Takže já bych tady chtěl poděkovat Ministerstvu financí i České národní bance za opravdu důkladnou diskuzi. Kéž by všechny ostatní zákony, které byly předkládány v legislativní nouzi, byly projednávány takto důkladně, věcně a korektně. Věnovali jsme se tomu dvakrát na rozpočtovém výboru, byly k tomu svolány dvě videokonference a ta diskuze byla vedena zcela korektně.

Máme v podstatě před sebou dvě možnosti. Buď rozšíříme kompetence České národní banky až na tu úroveň, kterou dnes má Evropská centrální banka, anebo - to je druhá možnost, je to komplexní pozměňovací návrh poslanců pěti opozičních stran - nebo tu kompetenci rozšíříme pouze na to, aby Česká národní banka mohla nakupovat státní dluhopisy i od nebankovní sféry, tedy například od pojišťoven nebo podílových fondů, protože to dnes sice může, ale pouze s dobou splatnosti do 12 měsíců. My bychom to tedy touto kompetencí prodloužili na neomezenou dobu splatnosti.

Pozměňovací návrh, který předkládá skupina poslanců opozičních stran, respektuje, že v situaci, která na nás čeká, je potřeba hladké financování státního dluhu, ale nedomnívá se, že Česká národní banka by měla mít ty kompetence rozšířeny nad rámec, který byl dosud u nás představitelný, například, že by mohla od bank kupovat akcie nebo korporátní dluhopisy.

Těch důvodů je celá řada, proč si to nemyslíme. Myslíme si, že není úplně fér, aby v okamžiku, kdy bude krachovat bohužel celá řada ekonomických subjektů v reálné ekonomice, aby ty v tom finančním sektoru byly stoprocentně sanovány zásahy České národní banky. A především se obáváme, že ztráty z bilancí bankovního sektoru se přenesou do ztrát České národní banky.

Nepřesvědčila nás argumentace zástupců České národní banky, která říkala: Prosím vás, my nikdy žádné korporátní dluhopisy nakupovat nebudeme. A my jsme říkali: Ale proč to tedy v tom zákoně chcete mít? A oni říkali: Kdyby se to na tom trhu náhodou vyboulilo, abychom to tam měli jako pojistku. Já bych na to chtěl nabídnou alternativu. Samozřejmě vůbec netušíme, nikdo z nás, jak se to bude v následujících měsících vyvíjet. Kdyby se to náhodou na tom trhu vyboulilo nepřijatelným způsobem, tak myslím, že Sněmovna dokázala dostatečnou flexibilitu, i opozice, abychom se sešli a abychom to mohli v legislativní nouzi řešit. Ale podepsat bianco šek někomu, kdo říká - já to nechci dělat, ale dejte mi do zákona tu pravomoc - to si myslím, že by bylo od Sněmovny naprosto neodpovědné, to bychom dělat neměli.

Takže chci ještě jednou poděkovat za tu diskusi. Chci poděkovat Ministerstvu financí za to, že nám zpracovalo pozměňovací návrh s náležitou odbornou péčí. Je to, prosím, komplexní pozměňovací návrh. Není to pozměňovací návrh k novele. Je to komplexní pozměňovací návrh k původnímu znění, takže budeme mít dvě varianty - buď dáme České národní bance ty široké pravomoci a nebo jí rozšíříme její pravomoci, žádnou jí nesebereme, ale rozšíříme jí její pravomoci pouze o nákup státních dluhopisů na sekundárním kapitálovém trhu od nebankovního sektoru, protože to pokládáme za užitečné.

Často v té argumentaci slyšíme, že je to harmonizační novela, že ty kompetence, které dnes Ministerstvo financí žádá po České národní bance, že přesně tyhle kompetence má Evropská centrální banka, že je má FED. Ale, prosím pěkně, já jsem přesvědčen, že to nejsou správná přirovnání. Evropská centrální banka skutečně intervenuje všemi těmito instrumenty na kapitálovém trhu a je to především proto, že eurozóna nemá Ministerstvo financí. Pokud nemá Ministerstvo financí a chce fiskálními impulsy intervenovat do ekonomiky v rámci eurozóny, tak jí nic jiného než Evropská centrální banka nezbývá. Je to na hraně měnového financování. Přiznám se, že mně se to nelíbí, ale kdo jsem já, abych do toho mluvil. Ale my máme Ministerstvo financí. To znamená, že my tenhle instrument máme a nemusíme příliš míchat monetární a fiskální politiku až tak moc dohromady, jako to dělají v eurozóně. Případné ztráty v bilanci centrální banky bývají někdy zlehčovány. Říká se: no tak co, tak se to nepromítá do státního dluhu, nepromítá se to do státního deficitu, to je účetní ztráta, to je virtuální číslo, to vás nemusí zajímat. Ti z nás, kteří stále doufají, že Česká republika vstoupí do eurozóny, tak to je číslo, které nás zajímá, protože v okamžiku vstupu do eurozóny musí členský stát zaplatit ztrátu své centrální banky cash. (Poslanec se odmlčel vzhledem k diskusi ve vládních lavicích.)

Takže pro ty z nás, které to zajímá, je to riziko docela neúnosné. Nechci se pouštět do spekulací o znehodnocování měny, protože se domnívám, že když to probíhá na sekundárním kapitálovém trhu a v této souvislosti a v téhle situaci, tak že ty inflační tlaky, které by to mohlo vyvolat, nejsou až tak zásadní. Ale obavy ze ztráty v bilanci České národní banky v takovém případě mám poměrně veliké, dokonce i obavy z netransparentnosti podobných operací.

Pan guvernér, až bude vystupovat, tak bude jistě říkat: nebojte se, my to stejně nebudeme dělat. A tak když to nechtějí dělat, tak proč to chtějí mít v tom zákoně? Takže já nechci, aby to v tom zákoně bylo. Ještě jednou děkuji všem svým kolegům z opozičních stran, Ministerstvu financí za odbornou podporu a prosím o podporu komplexního pozměňovacího návrhu, který podala skupina poslanců.