Omluva Andreje Babiše za jeho sprostou pomluvu dorazila i písemně. Legenda “O Kalouskovi a padácích” nebyla pro mě i pro mé blízké nikdy snadnou věcí. Navzdory tomu, že existují písemné a nezvratitelné důkazy o tom, že:

1. já jsem žádné padáky nikdy ani nekupoval ani jsem se nepodílel na jejich zadání pro výrobce,
2. na padáku VT-100 zahynul jen jediný voják (Roman Prinich, R.I.P.),

a to nikoliv vinou padáku, šíří 18 let do veřejného prostoru morbidní pomluvu, že jsem odpovědný za smrt několika mladých mužů. Hodně silná a frustrující káva i pro někoho, kdo je jinak zvyklý na to, že “může úplně za všechno”.

Z vrcholných politiků použili tuhle odpornou sprosťárnu v politickém boji dva, Andrej Babiš a Ivan Bartoš. Babiše jsem přiměl k omluvě soudní cestou. U Bartoše jsem se naivně domníval, že časem najde odvahu k omluvě sám. Nenašel, nevadí.

Rozsudek Nejvyššího soudu vůči Babišovi dopadá v morální rovině i na Bartoše a na jeho věrohodnost občana i politika.