Děkuji pěkně. Mám ušetřenou práci, protože pan kolega Ferjenčík přednesl návrh na zamítnutí a já se k němu připojuji. A přednesl argumentaci k legislativní změně v Německu. Tam skutečně se mluví o tom, jak dlouho se budou ty dluhy umořovat. Paní ministryně nám tady nabízí, že budeme sedm let ty dluhy usilovně dělat.

Paní ministryně řekla, že Národní rozpočtová rada jsou ekonomové, kteří nerozumí právu. Přes polední pauzu měl možnost zjistit, že samozřejmě Národní rozpočtová rada má právní stanovisko, má právní analýzy a dovolím si předložit svůj subjektivní názor, protože znám všechny členy Národní rozpočtové rady osobně. A mnoho jsem se od nich naučil. A děkuji jim za to, že jejich právní vědomí a úcta k právu je mnohem větší než právní vědomí a úcta k právu všech členů vlády s právnickým vědomím dohromady. A že plně důvěřuji jejich stanovisku a naprosto nedůvěřuji účelovému stanovisku vlády.

Paní ministryně měla pravdu s tím, že nejsme jediný stát, já se jí tím omlouvám, když jsem to tvrdil, protože jsem neměl informaci o jednání Bundestagu 25. března, a to, na čem se dohodla, dohodl Bundestag v souladu se svojí rozpočtovou radou. To je něco absolutně jiného, než nám tady vláda předkládá. Navíc jsou míchány. V argumentaci Ministerstva financí jsou míchány dva zákony dohromady. Jedno je ustanovení EU o průměrném strukturálním deficitu 0,75. A druhé je národní legislativa, o kterou my tady teď jednáme. Paní ministryně chvíli argumentovala tou evropskou legislativou, chvíli tou národní, jak se jí to zrovna hodilo.

Já položím jednu řečnickou otázku. Paní ministryně tvrdí, že pokud tenhle zákon neschválíme, tak není možné odpovědně sestavovat rozpočet, není možné tady provádět hospodářskou politiku. Tak já si dovolím položit jednu řečnickou otázku. Kdyby se nám podařilo to, o co jsme mnoho let usilovali, aby zákon o rozpočtové odpovědnosti byl ústavní zákon, protože tak to fiscal compact předpokládá, že ty země to převezmou jako ústavní zákon, tak teď v tuhle chvíli byste, kolegové, neměli sílu k přijetí ústavního zákona. Tak se jako ptám: A co byste jako dělali? Ten život by šel dál. Pochopitelně že ten deficit letošní by nebyl ani menší ani větší, ať už si teď odhlasujeme cokoliv. Ale ten ústavní zákon by platil. Můžu vás poprosit, kdybyste se pokusili chovat se tak, jak předpokládá fiskální compact, že ten zákon je ústavní. A že ho budeme ctít jako ústavní, i když neměl ústavní většinu? To přece není tak složité. A když si představíte, že ten zákon je ústavním a že nemáte ústavní většinu a že není v silách nikoho z nás ovlivnit propad příjmů státního rozpočtu na tento rok a na příští rok a že si s tím nějak musíme poradit, tak se začněme chovat jako lidi a ne jako totální demagogové. Není žádný důvod měnit tenhle zákon. Děkuji.