Děkuji za slovo, pane předsedající. Připravil jsem si toho celkem hodně, ale protože většina těch věcí už tady zazněla tolikrát, že si myslím, že se budeme i o půlnoci probouzet a budeme schopni citovat některé informace, tak já to trošičku zkrátím. Například tady jsem měl připravené krásné tři stránky, kdy podnikatelé shrnuli, jakým způsobem je to pro ně nevýhodné nebo jakým způsobem je to omezí, poškodí. Ale předčítat to tady nebudu. Všichni jsme gramotní. Čili pruvodcepodnikanim.cz. Tam si to otevřete, tam si to můžete krásně všichni přečíst. Myslím si, že po těch třech dnech, co tady jsme, byste mě ani nevnímali. Takže až si odpočinete přes víkend a vyspíte se, tak si to můžete přečíst a prostudovat si to.

Já taky úplně nechápu, proč děláme takové kroky. Nebo co my? Proč vláda dělá kroky takové, jaké dělá. Neustále si říkám, že by se mělo připomína, že jsme čeští politici, zvolili nás čeští občané a jsme placeni z daní českých občanů. Tak to je, bylo a bude. Takže by nás asi na prvním místě měli zajímat čeští občané. Samozřejmě já, když uvidím cizí dítě v nesnázích, ale v tu samou chvíli bude i moje dítě v nesnázích, tak je to celkem přirozené - a není to, že bych byl nelida - prostě první, koho zachráním, je moje dítě a když mi zbude energie a síla a moje dítě bude v bezpečí, tak pak skočím pro to druhé dítě. Prostě ho tam nenechám, ale prioritou je to moje dítě.

Proto si myslím, že pro nás jako poslance České republiky by v první řadě měli být čeští občané. To je právě to, čemu nerozumím. My ve chvílích, kdy naše republika na tom není nejlépe a vidíme, nebo bychom alespoň měli vidět, že naše obyvatelstvo má problémy, tak jim říkáme, že se mají omezit, že se mají uskrovnit ve všech sférách, ale zároveň si bereme velikánské půjčky, které ti čeští občané budou potom splácet a ve své podstatě oni z toho nebudou mít nic, protože už dopředu se ví, že ty finance budou použity pro jiné státy, pro jiné občany.

Takže je celkem logické, že to napětí v té společnosti celkem pochopitelně narůstá. My se jim přece nemůžeme divit. Po lidech chceme, aby šetřili, sami tak nečiníme. Když nepůjdeme příkladem, tak nikdy nám nebudou věřit a bude to čím dál horší. Naše mezinárodní diplomacie už není mezinárodní diplomacie, to jsou aktivistické výjezdy. Protože u diplomacie tam záleží na každém gestu, na každém pohledu. Primárním cílem mezinárodní diplomacie by mělo být, abychom měli maximálně dobré vztahy nebo přijatelné s co největším množstvím států tak, aby to bylo výhodné pro občany České republiky.

Zhrozil jsem se, když jsem zjistil, že tady plyne teze, že Ministerstvo zahraničí České republiky by nemělo mít v zájmu Českou republiku, ale jiné zájmy, jako abychom vypadali dobře, nebo já nevím. Já jsem si doteď myslel, že veškerá práce zahraniční diplomacie České republiky by měla být taková, aby z toho Česká republika měla prospěch. Jak jsem zjistil, tak jsem se mýlil.

Velice ochotně implementujeme obrovské množství různých byrokratických nesmyslů z Evropské unie, na základě kterých potom bobtná úřednická agenda.

Protože samozřejmě je toho čím dál více. my musíme přijímat nějaké úředníky, protože kdo už se v tom potom má vyznat a kdo nějakým způsobem s tím bude pracovat.

Ceny energií, to už tady padlo, můj předřečník, kolega Janulík, prostřednictvím pana předsedajícího, já s ním souhlasím, jak to chcete vysvětlit, když my jsme energicky soběstační, ale platíme i - obzvlášť když to vezmeme nejenom na ten přepočet, ale na tu kupní sílu - bezkonkurenčně nejvíc. To lidi nikdy nepochopí, můžeme tady říkat jakékoliv hezké - jak jsme nevím jací, a prostě to ty lidi skutečně nezajímá. Je nezajímá nějaký mezinárodní obraz naší republiky a jak nás kdekdo poplácá po ramenou. Občany zajímá to, aby v klidu zaplatili složenky, aby měli to, co k životu potřebují, a ne aby se začali dostávat do situací, kdy musejí přemýšlet nad tím, jestli mají na základní životní potřeby.

Co se týká - Green Deal, já jsem pro ochranu přírody, přírodu mám velice rád, ale musí se to dělat rozumnou cestou a ne prostě stylem skoku z vodopádu s tím, že to nějak dopadne. No, tak dopadne to, ten, kdo skočí z toho vodopádu, vždycky dopadne, jde o to, jestli to přežije. A já se ptám, jestli vůbec se zabýváme tím, jestli nejenom české hospodářství, ale vůbec evropské hospodářství - jestli ten zelený fanatismus přežije naše hospodářství. Že tady jsou nějaké změny v klimatu a tak dál, ty jsou, ale na to, abychom je nějakým způsobem přežili, překonali, tak na to budeme potřebovat setsakra silnou ekonomiku a finance, abychom ty problémy zvládli. A my si ještě ten zdroj těch financí tak, abychom to zvládli, prostě zabíjíme.

Budeme dusit OSVČ, ano, ty osoby OSVČ relativně málo odvádějí, ale odvádějí. A po tom státu toho nic moc nechtějí. Firmy, které tu ekonomickou krizi zvládají zatím relativně dobře, což ovšem nemusí být donekonečna, no, tak je přidusíme zvýšením daní z příjmů. Proč jako? Takových těch bodů, kdy já mám pocit, že trestáme úspěšné, je tam až příliš mnoho, překvapivě. Prostě my bychom úspěch snad měli ocenit, my bychom měli ocenit každého, kdo nenatahuje tu ruku tomu státu, kdo je aktivní, kdo dělá proto, aby se uživil sám. Oceňme to a usnadněme mu to tak, aby takových lidí bylo co nejvíc, aby větší množství lidí mělo zájem pracovat samostatně, a ne, že my jim budeme házet klacky pod nohy a pak se budeme chlubit tím, že vyplácíme na různé podpory a tak, stále více. Zájmem státu by snad mělo být to, aby skutečně ten stát to vyplácel pouze těm nejpotřebnějším, a to ekonomicky aktivní obyvatelstvo schopné pracovat, tak aby bylo pro ten stát ne přítěží, ale přínosem.

Vytvořili jsme tři nová ministerstva. Proč proboha? Vždyť já vím, že někdo řekne - v tom státním rozpočtu to je kapka v moři. Ano, ale kapka ke kapce, a pak máme ten problém.

Zrušení rodných čísel, máme tady nějaký systém, který je funkční, my se rozhodneme ho zrušit, nahradíme ho nějakým softwarem, který nemá ani hlavu, ani patu, teď vlastně na to rodné číslo máte navázáno všechno možné, banky, pojištění a tak, a teď to zrušíme jakýmsi kódem. Teď, když přijdete k doktorovi nebo někdo po vás chce nějaký ten identifikační kód, řeknete své rodné číslo, každý si ho pamatuje bez problémů. No, a teď tady bude generované číslo, já jsem se na to podíval, tam je takových písmenek velikých, to si nezapamatuje ani génius, prostě bude to absolutně nesmyslné. Teď, když napíšete špatně to své rodné číslo, ten systém vás na to upozorní, protože tam je jednoduchý systém, ten systém to okamžitě odhalí. Teď, když já v tom čísle nesmyslně vygenerovaném spletu jedno jediné písmenko, už to bude špatně, ale ten systém mě na to neupozorní, nemá jak odhalit, že to je tam... To je prostě bez hlavy a paty. Čili my si tady přiděláváme obrovské problémy, a zase se tady objevuje něco, co nás bude stát do budoucna a pravidelně zbytečné finance navíc, a to i v situacích, kdy se třeba ekonomika zvedne, povede se jí dobře, ale ty peníze, které bychom mohli využít smysluplněji, tak budeme dávat do podobných nesmyslů. Když to shrnu, podle mě to prostě není konsolidace veřejných financí.

Prostě já bych bral, kdyby tam skutečně byly výrazné návrhy na snižování výdajů. Když se na ten balíček koukám odshora, odspoda, tak mi prostě přijde, že u drtivé většiny těch věcí, co tam je, jde o to, získat víc peněz, ne méně vydat. Ano, pár takových návrhů tam je a některé třeba i mají smysl, ale převažují prostě ty, z občanů víc vyždímat. A je celkem logické, že to se nikdy té populaci nebude líbit, že ano.

Jde o plošné zvyšování DPH, zvýšíme daně všech typů fyzickým i právnickým osobám, další razantní zvýšení daně z nemovitostí, ještě navíc s inflačním koeficientem, čili to zdraží jak vlastnické, tak i nájemné bydlení. Proč? Slyšel jsem takovou argumentaci, že vlastně ta daň z nemovitosti je velice nízká proti jiným státům. Ano, ale my se také musíme kouknout i na pořizovací cenu, jaká je pořizovací cena. A průměrný občan - jak dlouho si ze svého platu na tu nemovitost vydělává! A tam jsme úplně - tam je to úplně katastrofální. My tady máme člověka, který si tedy rozhodne nebýt nějak na někom závislý, pořídí si vlastní bydlení, a my ho za to potrestáme. Pak v novinách čtu, že problémy s bydlením vyřešíme tak, že nemovitosti k bydlení nebudeme vlastnit. A marně v tom hledám nějakou logiku, vždycky někdo něco musí vlastnit, tak kdo ty byty bude vlastnit, když tedy čeští občané by to být neměli. Takže cizinci, nebo kdo? Jako stát, takže jako za socialismu, budeme mít prostě státní bydlení, stát bude přidělovat ty byty, takže se vrátíme někam, kde asi nechceme být. Nebo to budou vlastnit zahraniční vlastníci, když to nemají být čeští občané? Ale garantuju vám, že ten zahraniční vlastník bude dávat takové nájmy a podobně, jak je zvyklý ze svých států, a tam ty platy jsou setsakra jiné než tady u nás. Takže mi to prostě nedává smysl.

A poslední takovou kapkou je, že mluvíme o tom, že ty finance by se měly stabilizovat a samozřejmě naším zájmem je, aby se odvádělo co nejvíce na daních atd. To samozřejmě, ale to musíme mít dostatečné množství pracovníků, a to i do budoucna. A jestli si někdo myslí, že zachrání pracovní trh dovozem migrantů, ano, určitě se tam najdou někteří cizinci, kteří u nás studují, získají vysokoškolské vzdělání a jsou přínosem, ale pořád bude převažovat drtivá většina těch, kteří budou ten systém jenom nějakým způsobem vysávat a tím ekonomickým přínosem nebudou. Takže asi ideální by bylo, kdyby to byly děti našich rodin, které mají k našemu státu kulturní vazbu, a ty potom budou vytvářet ty hodnoty. Jenže to musíme podporovat pracující rodiny s dětmi, a když budeme dělat všechno pro to, aby pracující rodina s dětmi se měla dobře, slušně, tak ty děti se rodit budou a tím pádem budeme mít budoucnost.

A tady, co máme? Zrušení školkovného, omezení daňové slevy na manželku či manžela, a takhle bych mohl pokračovat. To znamená, tady bychom se měli jako - ono je sice hezké šetřit, ale ne za každou cenu. Ten systém musíme nějakým způsobem, aby fungoval, aby stále běžel, tak ho musíme nějakým způsobem zásobovat energií, to znamená, když my budeme bezhlavě škrtit, škrtat, tak ve své podstatě ten systém můžeme zabít tak, že nejenom, že nedostaneme z toho systému víc, což je náš zájem, ale ve výsledku budeme dostávat čím dál méně a méně a tuto situaci budeme řešit pořád dokolečka, donekonečna a nikdy se v tomhle směru nezastavíme. Děkuji za pozornost.