Děkuji za slovo, pane předsedající. Připravil jsem si toho celkem hodně, ale protože většina těch věcí už tady zazněla tolikrát, že si myslím, že se budeme i o půlnoci probouzet a budeme schopni citovat některé informace, tak já to trošičku zkrátím. Například tady jsem měl připravené krásné tři stránky, kdy podnikatelé shrnuli, jakým způsobem je to pro ně nevýhodné nebo jakým způsobem je to omezí, poškodí. Ale předčítat to tady nebudu. Všichni jsme gramotní. Čili pruvodcepodnikanim.cz. Tam si to otevřete, tam si to můžete krásně všichni přečíst. Myslím si, že po těch třech dnech, co tady jsme, byste mě ani nevnímali. Takže až si odpočinete přes víkend a vyspíte se, tak si to můžete přečíst a prostudovat si to.

Já taky úplně nechápu, proč děláme takové kroky. Nebo co my? Proč vláda dělá kroky takové, jaké dělá. Neustále si říkám, že by se mělo připomína, že jsme čeští politici, zvolili nás čeští občané a jsme placeni z daní českých občanů. Tak to je, bylo a bude. Takže by nás asi na prvním místě měli zajímat čeští občané. Samozřejmě já, když uvidím cizí dítě v nesnázích, ale v tu samou chvíli bude i moje dítě v nesnázích, tak je to celkem přirozené - a není to, že bych byl nelida - prostě první, koho zachráním, je moje dítě a když mi zbude energie a síla a moje dítě bude v bezpečí, tak pak skočím pro to druhé dítě. Prostě ho tam nenechám, ale prioritou je to moje dítě.

Proto si myslím, že pro nás jako poslance České republiky by v první řadě měli být čeští občané. To je právě to, čemu nerozumím. My ve chvílích, kdy naše republika na tom není nejlépe a vidíme, nebo bychom alespoň měli vidět, že naše obyvatelstvo má problémy, tak jim říkáme, že se mají omezit, že se mají uskrovnit ve všech sférách, ale zároveň si bereme velikánské půjčky, které ti čeští občané budou potom splácet a ve své podstatě oni z toho nebudou mít nic, protože už dopředu se ví, že ty finance budou použity pro jiné státy, pro jiné občany.

Takže je celkem logické, že to napětí v té společnosti celkem pochopitelně narůstá. My se jim přece nemůžeme divit. Po lidech chceme, aby šetřili, sami tak nečiníme. Když nepůjdeme příkladem, tak nikdy nám nebudou věřit a bude to čím dál horší. Naše mezinárodní diplomacie už není mezinárodní diplomacie, to jsou aktivistické výjezdy. Protože u diplomacie tam záleží na každém gestu, na každém pohledu. Primárním cílem mezinárodní diplomacie by mělo být, abychom měli maximálně dobré vztahy nebo přijatelné s co největším množstvím států tak, aby to bylo výhodné pro občany České republiky.

Zhrozil jsem se, když jsem zjistil, že tady plyne teze, že Ministerstvo zahraničí České republiky by nemělo mít v zájmu Českou republiku, ale jiné zájmy, jako abychom vypadali dobře, nebo já nevím. Já jsem si doteď myslel, že veškerá práce zahraniční diplomacie České republiky by měla být taková, aby z toho Česká republika měla prospěch. Jak jsem zjistil, tak jsem se mýlil.