Stačí si vzpomenout, na Babišovu nedávnou odpověď na redaktorovu otázku, zda má raději vůni třešní (Stačilo s KSČM) nebo benzínu (Motoristé). Levice byla z odpovědi značně zklamána. Po Babišově záměru spolupráce hnutí ANO s pravicovými Motoristy a jeho spojování s krajně pravicovými silami v Evropském parlamentu se tato rozporuplnost stává nejen problematickou, ale i neudržitelnou.
Dědictví levicové spolupráce
Hnutí ANO získalo svou popularitu zejména v období, kdy vládlo v koalici s ČSSD a bylo tolerováno KSČM. Toto období Babiš systematicky využíval k budování svého obrazu jako ochránce „obyčejných lidí“ – seniorů, zaměstnanců, malých podnikatelů či rodičů. Do značné míry to mělo své dobré zdůvodnění, přestože Babišův příklon k levicovým tématům byl vynucený komunisty a sociálními demokraty, kteří byli nezbytní pro udržení levostředové vlády.
Sociální opatření jako zvyšování důchodů, podpora studentů, investice do zdravotnictví nebo rodinné podpory rezonovala s tradičním levicovým elektorátem, který v ANO začal vidět alternativu k oslabující sociální demokracii, jež se stále více stávala „oranžovou TOPkou“. Tato identita se udržuje i v současné rétorice – Babiš nadále mluví jazykem empatie, solidarity a obrany české ekonomiky, ačkoli reálné kroky hnutí se od této linie významně vzdalují.
Spolupráce s pravicovými radikály
Právě zde ale nastává zásadní problém. Babišovo hnutí se stále častěji spojuje s pravicovými až krajně pravicovými subjekty. V Evropském parlamentu ANO aktivně spolupracuje ve frakci Identita a demokracie, kde zasedají například francouzské Národní sdružení Marine Le Penové, italská Liga Mattea Salviniho či německá AfD – strany známé svou vyhroceně nacionalistickou agendou a dalšími podobnými tématy.
Tato témata nemají s levicovým politickým programem nic společného. Když se k tomu přidá i záměr po volbách spolupracovat s hnutím Motoristé sobě – subjektem profilujícím se jako pravicově-populistický, zaměřený na odmítání regulací a státního zasahování a nostalgicky snící o neoliberální politice 90. letech 20. století poznamenané rozsáhlými privatizačními zločiny – stává se obraz Babišovy „levice pro lidi“ stále méně uvěřitelný.
Levice, nebo pravice? Voliči mají právo vědět
Máte důvěru k instituci papeže coby hlavy katolické církve?Anketa
Babiš často tvrdí, že chce „oslovit všechny“, že mu nejde o ideologii, ale o řešení problémů. Takový postoj může znít lákavě pro dezorientovaného naivního voliče, ve skutečnosti je to ale účelové mlžení. Pokud ANO v EU není členem žádné levicové frakce a aktivně podporuje pravicově-radikální frakci a agendu, pak nejde o vyváženou politiku oslovující všechny, ale o otevřený příklon k pravici – a to té nejostřejší.
Oportunismus není politický program. Je to způsob, jak udržet moc za každou cenu. Voliče, zejména ty levicové, je třeba varovat: pokud podporují sociální spravedlnost, rovnost, potřeby nízkopříjmových skupin včetně mnoha seniorů a rodin s dětmi, veřejné služby, progresivní daně či ochranu slabších, pak hnutí ANO a jeho současné směřování jejich hodnoty zkrátka nereprezentuje.
Proč volit ANO, když je tu Stačilo?
Andrej Babiš nemůže donekonečna předstírat, že je politikem pro všechny. Jeho činy – doma i na evropské scéně – ho jasně zařazují na pravicové spektrum. Pokud se volič rozhoduje na základě hodnot a programu, nikoliv jen na základě známé tváře a populární minulosti, měl by si položit otázku: představuje hnutí ANO v roce 2025 skutečně levicovou alternativu? Anebo se stalo politickým vozem bez jasného směru, do něhož si ale už zasedli pravicoví jezdci?
Babiš má stále ještě šanci se vrátit zpět, ale zatím se k tomu nemá. Levicový volič si zaslouží víc než neupřímnost. Zaslouží si politiku, která své hodnoty poctivě, věrohodně a nerozporuplně reprezentuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Představuje hnutí ANO v roce 2025 skutečně levicovou alternativu?
autor: PV
