Skladba současné společnosti je různorodá. Od chudých lidí, přes mizející střední třídu, až po bohaté. Nicméně v poslední době se stále více dostáváme do situace, kdy dění v národních státech, jakož i chod globální ekonomiky stále více ovlivňuje nadnárodní kapitalistická elita a s ni spojené nadnárodní korporace. Tyto dva hybatelé dnešního světa však zapříčiňují, že negativní dopady globalizace směřují na široké vrstvy obyvatel. Zatímco vlastníci nadnárodní korporací ještě více bohatnou. Stále více se současná podoba světa blíží k fašismu 21. století. Jedná se o nadvládu korporací. Je zde jistá podobnost s fašismem, který existoval v Itálii za Benita Mussoliniho, kdy rovněž fakticky vládly (národní) korporace.

Dnešní doba je však od 30. let minulého století přesto odlišná. Nadnárodní korporace si totiž vytvořily důležité globální instituce a jejich prostřednictvím ovládají další ekonomiky. Jedná se o instituce typu Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Ano, jsou to dvě nadnárodní kapitalistické instituce, které „diktují“ státům po světě jak a co mají v zájmu kapitálu dělat. K tomu všemu můžeme připočítat i instituce, které jsou přímo ekonomické jako G – 8 nebo G – 20. Přičemž zejména poslední jmenovaná je ryze ekonomickým fórem sněmu ministrů financí „nejvyspělejších“ zemí na světě.    Ještě děsivější je vztah kapitalistických elit k vojenskému paktu NATO. Přes tento „spolek“ udržuje nadnárodní kapitalistická elita stav trvalého nebezpečí po celém světě. Tento vojenský pakt působí jako převodová páka nadnárodním kapitalistickým elitám ve vztahu k různým válečným konfliktům. Je zde jasná provázanost, protože zakládajícím členem NATO jsou Spojené státy americké, kde se nachází nejpočetnější kapitalistická elita. Právě různé vojenské šarvátky po světě se nejvíce dějí právě v zájmu ochrany nebo vývozu demokracie. Případně z důvodu nutnosti odstranit nepohodlného člověka, který byl v minulosti podporován právě nadnárodní kapitalistickou elitou.

To ale není vše. Nejbohatší a nejmocnější tohoto světa využívají pro šíření svého pojetí reality, a ovlivňování veřejného mínění, média. Ta jsou v poslední době stále více deformována pod tlakem kapitálu. Začíná se razit heslo „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Nadnárodní kapitalistické elitě vždy šlo o to, aby mohla ovládat prostředky komunikace směrem k veřejnosti. Dnes je tento vztah ještě více vidět, než tomu bylo v minulosti. Je evidentní, že jsme se dostali do doby, kdy fakticky nevíme, která informace je pravdivá. Aldous Huxley to vyjádřil ve své knize Konec civilizace jasně: civilizace zanikne tehdy, až bude natolik zahlcena informacemi, kdy se nebude moci vyznat v tom, co je a co není pravda. Možná o to právě nadnárodní kapitalistické elitě jde, aby byli stále více lidé zmateni a byli v jejich neustálém zajetí.

Převzato z profilu.