V Parlamentních listech běží už několik dní velmi zajímavá a podnětná debata o stavu českého školství. Diskuse začala nejprve jen jako odborný spor o (ne)přínosnost víceletých gymnázií pro náš vzdělávací systém. Postupně se ale dotýká i zcela zásadních fundamentů systému. Na pozadí zítřejší stávky učitelů bych k této polemice přidal několik svých poznámek. Ještě předtím si však – čtenářům pro srovnání – dovolím upozornit na myšlenky svých předchůdců. Polemiku o gymnáziích otevřela odvážně Marie L. Neudorflová (její článek je k rozkliknutí ZDE). Následně jí oponoval profesor Ivo Budil (k přečtení ZDE) a Milan Barna se naopak postavil na stranu Neudorflové (jeho text lze nalézt ZDE). Čtvrtý účastník diskuse, nezávislý sociolog a publicista Petr Hampl, se domnívá, že pře nemohou vést k dobrému výsledku. Řeší se podle něj totiž něco daleko hlubšího, kde žádná gymnaziální reforma nepomůže. O co tedy Hamplovi jde, se čtenář dozví ZDE.

Nikdo nám nic necpal do hlav

Jsem rozhodným zastáncem dobrého ohodnocení učitelů. Sám jsem měl ve svém životě mnoho skvělých pedagogů na všech úrovních škol. Rád na ně vzpomínám a vděčím jim za mnohé. Jejich odborné a lidské působení by se dalo vyvažovat zlatem. Tyto osobnosti měly jeden společný rys. Byla jím skutečnost, že i v režimu socialistického školství, a přitom při vysoké úrovni vzdělávání, byli dokonale apolitičtí. Učili nás s maximální snahou o objektivitu a nadhled. Vím, že nás naučili nejen perfektně znát faktickou stránku jejich odborností, ale současně nám vštípili i umění kritického myšlení, schopnost vidět věci z různých úhlů pohledu, pochybovat, ověřovat si informace z více zdrojů. Mimo jiné předměty jsem maturoval také z matematiky a přežil jsem to. Na univerzitě pak k nám naši ctění učitelé byli naprosto nemilosrdní do doby, dokud jsme nesplnili přísné požadavky jejich kursů. Poté se z nich stali úžasní kolegové. Žádný z vyučujících nám ale „necpal“ do hlav, že máme místo vyučování jít protestovat proti tomu či onomu, nikdo nerelativizoval a nezpochybňoval historii a tradice našeho národa. Byli to do jednoho vlastenci.

Je snad pražský pirátský radní Vít Šimral jezdcem apokalypsy?

Dnes je situace bohužel úplně jiná. Ideologizace výuky je na postupu, stejně tak jako preference nevzdělávacích aktivit na úkor samotného vyučování a vzdělávání se. To je nepřijatelné a z hlediska budoucnost i velmi nebezpečné. První hořké plody už sklízíme v podobě propadu úrovně znalostí našich žáků a studentů v mezinárodních srovnávacích hodnoceních. Trávit čas stávkováním namísto výuky rozhodně není způsob, jak zvýšit vzdělanost národa a připravit se na všechny zásadní výzvy budoucnosti a neúprosné mezinárodní konkurence. Kdo chce demonstrovat, ať tak činí ve svém volném čase a po splnění ostatních povinností. Je velmi těžké v tomto smyslu na naše děti apelovat, když naopak například pražský pirátský radní pro školství Vít Šimral ředitele podřízených středních škol vyzývá k tomu, aby účast svých studentů na klimatických „stávkodemonstracích“ všemožně podporovali a tolerovali.

Víte, co je polický incest?

Mimochodem, stávek ve školství poslední dobou přibývá doslova geometrickou řadou. Stávkuje se za klima, za Gretu, proti prezidentovi, proti premiérovi, proti ministryni Benešové. Stávkuji žáci, studenti, teď zase učitelé. Stávkování se tak pomalu stává nepostradatelnou součástí vzdělávacího procesu. Stejně běžné je aktivistické působení vybraných politických neziskových organizací na našich školách. Děje se tak prostřednictvím nejrůznějších přednáškových a jiných projektů, které mají dva hlavní cíle. Prvním z nich je ideologická indoktrinace studenstva „správným“ politickým směrem k multikulturalismu, liberálnímu socialismu, podpoře evropského federalismu a migrace. Druhým cílem je „výchova“ studentů k žádoucímu volebnímu chování. Připravují se tak budoucí prvovoliči. Na této bázi funguje například projekt nazvaný Jeden svět na školách. Ten organizuje nechvalně proslulá neziskovka Člověk v tísni, která si úspěšnost svého ideologického působení verifikuje prostřednictvím tzv. studentských voleb nanečisto. V nich ovšem „překvapivě“ v posledních letech vítězí piráti následování dalšími stranami tzv. Demokratického bloku. Přidám ještě jednu zajímavost nakonec. Významnými finančními sponzory projektu Jeden svět na školách jsou mj. čistě z veřejných peněz placené fondy. Jde o Fond na podporu kinematografie a Fond životního prostředí. Jsou to právě ony, kdo často pláčou, že se jim nedostává prostředků ani na vlastní bohulibou činnost. Dalším sponzorem je polostátní ČEZ.

Z loutkoherectví na jadernou fyziku

Kromě tlaku inkluze základní školství trpí a upadá i kvůli zrušení celostátních závazných vyučovacích osnov ve prospěch tzv. svobodné volby a flexibility. Když se tedy desetiletý školák přestěhuje například z Chomutova do Prahy, může být pro něj tento přechod podobným šokem, jako kdyby vysokoškolák přešel z oboru loutkoherectví na studium jaderné fyziky. Bodnutím do zad bylo i předání řízení tzv. regionálního školství z apolitické úřednické státní správy na někdejších okresních úřadech, kde tzv. školští radové byli profesionálové výborně znající svůj rajon, vesměs s pedagogickou zkušeností, do rukou „politiků“ v obecních, městských a krajských radách.

Platíte si vlastní zkázu

Jsem jednoznačně pro zvýšení platů odborných a poctivých učitelů. Jde o náročnou a důležitou práci, která si zaslouží významné ocenění a společenský respekt. Jsem ale proti tomu, aby liberální ideologové, převlečení za učitele či ředitele škol, ovládli naše vzdělávací zařízení. Jsem proti tomu, aby se ze škol namísto míst vzdělání stala místa ideologického vymývání mozků. Nesouhlasím, aby naše školství namísto odborníků produkovalo další aktivisty a pracovníky politických neziskových organizací (NGO). Už jsme podobné pokusy viděli v Číně, Severní Koreji a v Kambodži u Pol Pota. Nesouhlasím, aby tito „výtečníci“ byli vůbec placení z našich peněz. Myslím, že učitelé i školy včetně jejich vedení musí být hodnoceny stejně jako mnohé jiné obory podle výsledků. Mezi ně patří umístění školy ve vědomostních soutěžích, výsledky maturit, procenta postupu absolventů do vyšších stupňů studia nebo na základě jejich uplatnění na trhu práce.

Na zítřek si vezměte dovolenou. Učitelé stávkují

Chápu, že se s těmito názory dostávám na tenký politický led. Zároveň také doufám, že rodiče dětí, které se ve škole staly bezbrannými a důvěřivými cíli ultraliberální ideologizace, budou v příštích, nejen krajských volbách, více přemýšlet, komu hodí svůj hlas. Na zítřek si nejspíš budou muset vzít dovolenou, aby se postarali o děti po dobu stávky. Hlasy bezdětných prvovoličů, na které liberálové spoléhají, by neměly převálcovat zdravý rozum. Školství a vzdělání se totiž stávají stále strategičtější prioritou a komoditou, kde se pomalu ale jistě stává zásadním spor o jejich samotnou budoucí podstatu, povahu a podobu. Tohle je a bude, při vší úctě, konflikt neskonale závažnější než „bitka“ o víceletá gymnázia.