Například eurokomisařka Věra Jourová 6. července prohlásila, že „Evropská unie potřebuje závazná společná pravidla, která by přiměla internetové sociální sítě aktivně bojovat proti nenávistným projevům.“ Přičemž by „unijní země neměly postupovat na vlastní pěst“. „YouTube, Facebook a další mají odpovědnost za to, aby nebyly zneužívány jako platformy pro šíření nenávisti a dezinformací. Musíme dále podnikat kroky k vynucování jasné odpovědnosti ze strany platforem,“ dodala k tomu německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtová. V České televizi k tomu zaznělo, že „velké internetové platformy, jako je Google, Facebook či Twitter, už několik let s Evropskou komisí spolupracují na odhalování dezinformací a odstraňování nenávistných příspěvků v rámci dobrovolného kodexu. Komise však chce zapracovat závazná pravidla do návrhu normy o digitálních službách, kterou se chystá připravit do konce letošního roku.“ K tomu Jourová dodala: „Potřebujeme pravidla, která budou platit pro všechny, nejen pro ty, kteří se zavážou dobrovolně.“ Jak to připomíná komunistickou praxi likvidace každého nepohodlného názoru a často i jeho nositele, snad netřeba připomínat.

O tom, že se administrativa EU snaží zavést regulaci internetu, víme už řadu let. Nejprve to zdůvodňovala poukazem na šíření dětské pornografie, návodů na výrobu výbušnin či jiné činy, které však spadají pod běžnou trestní legislativu. Nyní se tedy blíží doba, kdy Evropská komise vezme věc z druhé strany a zcela nepokrytě zavede cenzuru. Zmíněné platformy a sociální sítě jí jdou na ruku už dlouhou dobu, jak jsme viděli i na nedávném vymazání nahrávek TomiaOkamury z kanálu You Tube, což na první pohled svědčí o snaze oslabit jeho a SPD před blížícími se volbami. To ovšem nelze přehlédnout bez povšimnutí. Je to totiž poprvé za těch třicet let, kdy někdo v rámci politického soupeření použil cenzuru. Tento fenomén, cenzura, provází lidstvo stovky let a znamená de facto likvidaci svobody slova a názoru a jeho neomezeného šíření, což nám mimochodem garantuje i naše Ústava. EK tak ústy Jourové jde přímým útokem proti naší Ústavě a svobodám, které jsme si vydobyli v listopadu 1989.

Abychom si nepředstavovali, že jde o nějaký abstraktní pokus technologicky sešněrovat dosud svobodný internet. Je to plně politická snaha zabránit šíření alternativních názorových proudů a vnutit euroobčanům likvidaci tradičních rodinných hodnot ve jménu domnělých práv LGBT komunity, zničení národních států invazí a importem jinozemců z Asie a Afriky. S nimi přijde jejich agresivní kulturní tradice, tak odlišná od té naší, která se rázem ocitne zatlačená na okraji. Naše vlastní kulturní tradice totiž začíná být Jourovou a jí podobnými cenzory označována za nežádoucí. Ve jménu pomyslného altruistického multikulturalismu, který je jen balamutící frází, mající skrýt podstatu záměru zničení tradiční Evropy, jde o řízenou destrukci chápání evropských dějin, evropských hodnot (nikoli toho Jandova obskurního spolku, nýbrž souboru kulturních statků, které vzešly z helénské, křesťanské a židovské tradice). Jde doslova a do písmene o konec Evropy. Jourové a dalších cenzurní úsilí směřuje k umlčení těch, kteří tento záměr vidí, chápou a snaží se před tímto vývojem varovat. Jourová a spol. totiž nemají argumenty, mají jen obrovskou administrativní a mediální sílu, k níž se dobrali za našeho zbabělého mlčení, bez volební procedury, tedy de facto autokraticky, nedemokraticky až mafiánsky.

Chceme-li uchovat vlastní kulturu, zemi a možná i životy, je nejvyšší čas přestat mlčet, postavit sevelmi rozhodně proti jakýmkoli zákazům a omezením svobody slova. Musíme se bránit filtrování informací, které smíme a které nesmíme vědět. Musíme hájit právo občanů na objektivní pravdu.

Nahlas vyslovit to podstatné: Zákaz se zakazuje.