Nejprve se druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu Miloš Vystrčil nechal slyšet že „je Tchajwanec“, a to prakticky v tomtéž okamžiku, kdy americký prezident ujišťoval čínské vedení, že platí dosavadní Amerikou respektovaná politika jedné Číny. Proč se tehdy Vystrčil vystrčil s tím idiotským sloganem? Náhoda to určitě nebyla. Vsadím se, že šlo o lakmusový papírek. Jak zareaguje Čína a jak naši občané. Čína se zamračila a občané se komikovi zasmáli. Zdánlivě o nic nešlo. Jenomže šlo.

Následně si naše vláda udělala maskota z Volodymyra Zelenského a celé Ukrajiny. Premiér Petr Fiala nemluví pravdu, když národ přesvědčuje, že energetická krize, která se rozbíhá, je důsledkem ruské invaze na Donbas. Nikoli. Zaděláno na ni bylo mnohem dřív. Přenosem naší elektřiny na spekulační půdorys lipské burzy počínaje a politickým rozhodnutím o nespuštění Nord Streamu 2 zdaleka nekonče.  Energetickou krizi vyvolala sama EU spolu s USA. Putinův vpád na východní Ukrajinu měl a má docela jiné důvody.

Slovo válka je skloňováno, jako by šlo o dětskou hru na Apače a bandity. Kdejaký řečník nebo řečnice z koaliční stoosmičky tím slovem začíná a končí každou svoji větu. Když slyším Markétu Pekarovou a jiné jí podobné typy, jak řinčí šavličkami, vybaví se mi verše z dávné písně Dezertér, kterou složil Boris Vian, do češtiny kongeniálně převedl Miloš Rejchrt a už víc než 40 let zpívá Jarek Nohavica: „Musí-li války být, běžte si válčit sami a vaši věrní s vámi; mě nechte být…“

Naši váleční vybubnovávači zjevně spoléhají na to, že většina dnešní populace si pod slovem války už nepředstaví nic konkrétního. Starší generace, která ještě pamatuje druhou světovou válku, pomalu odchází a přenesená anebo čítanková zkušenost nenahradí nikdy tu, kterou pocítíte na vlastní kůži. Konečně i proto nás ze všech stran přesvědčují různí mudrlanti typu Tomáše Klvani či Jiřího Padevěta, že Rudá armáda nás v květnu 1945 neosvobodila od nacismu, nýbrž přepadla.

Nezažil jsem hrůzy druhé světové. Mohu ale zde popsat své zkušenosti z válečného Teheránu v prvním pololetí roku 1988, kde jsem pracoval pro československou firmu, vyvážející geologické práce. Měl jsem tam na starosti zhruba 25 lidí, stroje a veškerou administrativu.