Věta z titulku bývá připisována Marii Terezii a je to věta moudrá a nadčasová. Proč je ji tak těžké vysvětlit a ještě těžší pochopit těmi, co válku nikdy nezažili?

Proč? Přestože:

·        Je lepší být živý než mrtvý

·        Je lepší být celý a zdravý než zmrzačený a nemocný

·        Je lepší, když má dítě oba rodiče, než když je sirotek

·        Je lepší být vdaná s manželem, než mladou válečnou vdovou

·        Je lepší, když bydlíme v bytě nebo v domku než bydlet v ruinách či ve stanu v zimě.

·        Je lepší mít s rodinou co jíst než hladovět

·        Je lepší nemuset se bát vystrčit nos na ulici než sedět ve sklepě

Strávil jsem v prvním pololetí roku 1988 v Iránu konec války s Irákem. Byl jsem obyčejný civilista, bez zvláštních přídělů či ochrany. Měl jsem svoji přídělovou knížku, kde byly příděly hovězího, kuřat, rýže, cukru, tuku, mouky, žárovek a možná ještě další položky. Ostřelování Teheránu Iráckými raketami trvající několik týdnů bylo rovněž depresivní zkušeností. Když dopadly bez varování první rakety, propukla panika a Teherán byl v tu chvíli neprůjezdný a v totálním chaosu, který trval asi 5 hodin, než policie a armáda obnovily pořádek.

Po 178 raketách, které mám odškrtnuto v diáři, zůstalo v Teheránu mnoho trosek a střepů. Elektřina šla cca 6 hodin denně (což znamenalo, že také nešlo topení, venku bylo lehce pod nulou a půl metru sněhu.

Po sedmi letech války a skoro milionu padlých (plus blíže neurčený počet zraněných a zmrzačených) země měla obrovský problém ve velikém množství mladých válečných vdov a sirotků, které zatěžovaly sociální systém. Ještě hůř na tom byly rodiny s válečnými mrzáky, kteří ze svého malého důchodu neměli šanci se uživit. Oběti traumatických zranění či lidé se spálenými plícemi iráckým sarinem (který Iráčanům dodávaly „západní“ firmy). Bylo to, jako by celá jedna mladá generace mužů zmizela. Byla to doba největšího islámského tlaku na společnost za vlády imáma Chomejního. Počty žebráků, mrzáků i dětí na ulici začaly narůstat i nad počty obvyklých žebráckých gangů. Co fungovalo bezchybně, navzdory všem hlídkám a kontrolám, to byl trh s narkotiky.

Jako šéf geologické firmy jsem často cestoval po celém Íránu a v západním pohraničí jsem viděl následky ostřelování a bombardování. Zničené vesnice, lidi bez přístřeší, zničená a zaminovaná pole, rozbité dílny a živnosti obecně. Už to nechci znovu zažít.