Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, na Ukrajině byla rozehrána hra velmocí Spojených států amerických, Evropské unie a Ruska. To celé na úkor ukrajinského lidu. Uvědomme si, kdy začala krize. Byla to neuvážená nabídka EU na asociační dohodu, která snad ani nebyla míněna vážně, neboť nebyla finanční pomocí, která by zajistila Ukrajině možnost takovou dohodu vůbec podepsat. Už před samotným summitem EU - Ukrajina chodili představitelé EU mezi protivládní manifestanty, povzbuzovali je a odrazovali vládu od zjednání pořádku. Rozbuška nestability byla tak zažehnuta. Ukrajinské demonstrace, původně snad míněné dobře, se zvrhly v nacionalistické běsnění. Nejlepším příkladem bylo zrušení jazykového zákona ihned po uchopení moci novou politickou garniturou, ale i vyslání oligarchů jako představitelů nové moci na východ země k pacifikaci tamního obyvatelstva. Že se v této situaci cítili ruskojazyční obyvatelé ohroženi, je zcela pochopitelné. Ostatně vědí o tom, jak se zachází s takzvanými ne-občany v Lotyšku a Estonsku, kde cca 300 tisíc převážně Rusů, ale i Poláků a Bělorusů je zbaveno čtvrt století řady politických práv, například práva volit do parlamentu a místních zastupitelstev. A to mluvíme o zemích, s kterými jsme v jedné EU.

Dnes máme na Ukrajině chaos a ostré vměšován zahraničních mocností. Cestou z tohoto chaosu už může být jedině jednání všech, kteří tuto krizi dovolili. Tedy Spojených států, Evropy a Ruska. Sankce a harašení zbraněmi nic nevyřeší. Je třeba vědět, že chaos přinesl jak porušování ukrajinské ústavy, tak mezinárodního práva. Jestliže se nám dnes nelíbí, jakým způsobem postupuje Rusko na Krymu, tak musíme vidět, že tomuto porušení předcházelo porušení ukrajinské ústavy. Jestliže se ve středu pan ministr Zaorálek odvolával na ukrajinskou ústavu s tím, že referendum bylo v rozporu s touto ústavou, fajn, ale v rozporu s touto ústavou byl sesazen i prezident Janukovyč a odstraněna vláda. A to nám jaksi nevadí. Pokud trvám na dodržování ústavy, tak musím ve všech bodech. Pokud toleruji jedno porušení, což Evropská unie tolerovala a podporovala, nemůže mě pohoršovat jiné porušení téhož dokumentu. Protože potom se ve vašich rukách mění právo jen na propagandistický klacek.

Všechno přece začalo už v roce 2004 neúspěšnou oranžovou revolucí, kdy byla nastolena garnitura přijatelná pro EU, ale ne pro ukrajinský lid. Pokud české vlády dlouhodobě tolerovaly dvojí standardy nejen v EU, ale také v Radě Evropy a v dalších mezinárodních institucích, musí si přiznat část viny. Je to i naše vina. A nyní se musíme ptát, které mezinárodní právo vlastně platí. To, které nám prostřednictvím pana Zaorálka vysvětluje americká administrativa, nebo obecné, které vytváří OSN? Kdo je pro nás orgán, který tvoří mezinárodní právo? Připomínám, že právo na sebeurčení je vyjádřeno v článku 1 odst. 1 jak Paktu o občanských a politických právech, tak i Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Tedy v platných dokumentech, které spoluvytvářejí mezinárodní listinu lidských práv. Chaos v mezinárodním právu nastartovaly takové agrese, jako bylo bombardování Jugoslávie, a pan ministr jej posiluje tím, že si vybírá pouze to, co se mu do jeho propagandy hodí. Tehdy se začaly násilím měnit hranice. A nebylo to před mnoha a mnoha desetiletími. Připomínám, že letos se má konat referendum o samostatnosti Skotska. Loni Britové zorganizovali referendum na Malvinách a Falklandách a třikrát na Gibraltaru, naposledy v roce 2002. Naprostá nekompetentnost ministrů nejen české vlády, ale i EU ukázala, že Evropa vytváří chaos a neuklidnění. Telefon paní ministryně zahraničních věcí EU a estonského ministra zahraničí dokládá tragedii, ve které se EU nachází. Proč pan ministr Zaorálek nevyzve k vyšetření toho, kdo vlastně byli oni tajuplní ostřelovači na Majdanu. Proč to musí požadovat Moskva, a Brusel a Washington tiše mlčí.

Od počátku krize západní politici včetně těch českých, podněcovali vývoj, jehož důsledky nedokázali dohlédnout. Tady připomínám účast některých našich poslanců na demonstracích na Majdanu. Stejných poslanců - prostřednictvím pana předsedajícího - pane poslanče Kalousku, kteří tam také jezdili jako poslanci. Dokonce tam byl předseda zahraničního výboru, a zahraniční výbor mu k tomu nedal, ale vůbec žádné pověření, aby tam českou Poslaneckou sněmovnu jakkoliv reprezentoval. (Potlesk poslanců KSČM.)

Místo uklidňování situace měli mnozí až dětinskou radost z eskalace demonstrací. A ani dnes to neskončilo. Přirovnávání Putina k Hitlerovi a podobné činy nepřispějí k uklidnění situace a racionálnímu řešení konfliktů. Proč se pan ministr chlubí telefonováním ukrajinskému ministrovi a nezavolá tomu ruskému, když tolik mluví o nutnosti stability, měl by oslovovat obě strany. Ne podporovat jen jednu. A říci, zda podporuje federalizaci Ukrajiny, která by zajistila práva všem obyvatelům. To bychom od vás také rádi slyšeli. S kým dnes vůbec má EU jednat? Jak mohla EU podepsat byť jen první část asociační dohody, byť se jedná o politickou část, s lidmi, kteří nebyli ukrajinským lidem jakkoli zvoleni a byli pouze dosazeni do svých funkcí možná - ptejme se - nějakými zpravodajskými službami, možná nějakou vůlí oligarchů, kteří tam dnes mají svou moc. My přece musíme zajistit bezpečnost občanů a ne démonizovat Rusko. A pomoc Ukrajině, a o to bych opravdu chtěla požádat, musíme vázat až na ukrajinskou vládu vzešlou ze svobodných voleb. Jinak totiž půjde o ztracenou investici a vlastně ani nebudeme vědět, a teď nemluvím jen o České republice, ale i jako EU, komu ty peníze posíláme. Což tedy občas činíme již od roku 2004, od doby těch barevných revolucí, které EU také velmi ráda podporovala, ale teď se přece jenom bavíme o úplně jiných penězích. A promiňte mi, pokud až nyní pan Zaorálek říká, že budeme vytvářet analýzy našich kroků, myslím finančních, ráda bych ho poprosila, aby snad ani nemluvil. Každé jeho slovo v této krizi totiž stojí Českou republiku min. Jedno pracovní místo. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)