Za dodávkou pitné vody a jejím zpětným vyčištěním se však skrývá složitý systém procesů závislých na dobře fungující vodohospodářské (VH) infastruktuře.

VH infrastruktura patří v Příbrami přímo městu. Město ale tuto síť samo neprovozuje, provoz přenechává společnosti 1. SčV a.s. Děje se tak za úplatu - 1. SčV platí městu nájemné, na oplátku si ponechává příjem z vodného a stočného. Tento model vznikl zhruba před patnácti lety a ještě zhruba pět let bude toto nastavení dle smlouvy v platnosti. Není to nic neobvyklého, takto to funguje ve většině měst. Málokteré město naší velikosti si samo provozuje vodovody a kanalizace.

Ve včerejším zastupitelstvu byl materiál, ve kterém se rozhodovalo o výši nájemného za vodohospodářskou síť, tedy o částce, kterou 1. SčV městu platí za to, že v našem VH systému může fungovat.

Město se zavázalo, že prostředky vybrané na nájemném zpětně bude investovat do obnovy vodovodní a kanalizační sítě. Po mnoho let zpátky se investovalo v míře, která se dá označit jako minimálně udržitelná a později spíše jako nedostatečná. Vodohospodářský majetek města má souhrnnou hodnotu okolo 3 miliard Kč. Naprostá většina vodovodní sítě včetně armatur vykazuje stáří 50–80 let, tudíž je buď na konci své životnosti, nebo se mu přibližuje. Tempo obnovy sítí (vodovodní i kanalizační) neodpovídá rychlosti, jakou síť stárne. Množí se havarijní opravy, na něž město vynakládá mnoho milionů korun ročně. Od roku 2015 do konce září letošního roku to bylo 24.262.742 Kč. Za devět měsíců tohoto roku se do oprav havárií vodovodů a kanalizací investovalo více než 9 milionů korun.

Ukazatelem kondice vodovodní sítě je i množství tzv. nefakturované vody, což je mimo jiné i voda, která do sítě nateče, ale ztratí se v průběhu cesty ke kohoutkům. To dosahuje skoro pětiny z celkového objemu pitné vody, a to je doslova alarmující číslo. Tisíce kubických metrů vody unikají ročně z potrubí, aniž by z nich měl kdokoli užitek, a někde pod městem se vsakují do podloží.

Zvýšeně investovat do vodovodní a kanalizační infrastruktury musíme i z důvodu pozorovatelných klimatických změn. Nemůžeme dále tolerovat stav, kdy nám voda samovolně mizí, a zároveň musíme být připraveni na zkapacitnění alternativních zdrojů – zde mám na mysli přívod vody z Vltavy. V posledních letech byly zaznamenány hraniční stavy hladin u našich základních vodních zdrojů - nádržích Pilská a Lázská. Naše město má tu výhodu, že disponuje více zdroji pitné vody. Je to oproti jiným městům trochu nadstandard, jehož využití bohužel stojí o něco více.

Dojde-li k navýšení nájemného 1. SčV, budeme takto nově získané prostředky moci investovat do vodohospodářské infrastruktury. Mohlo by jít až o cca 20 milionů korun ročně navíc, konkrétně se může jednat až o více než 49 milionů Kč. I když se to zdá jako velké číslo, bude znamenat pouze rámcové vyrovnání rychlosti amortizace sítě vůči její obnově. Zároveň chceme rozšiřovat kanalizaci směrem k Lazci a Kozičínu, což s sebou přinese výdaje v řádech několika desítek milionů.

Na otázku, která visí od počátku ve vzduchu, tedy, zda se navýšení nájemného promítne do ceny vodného a stočného, je jednoznačnou odpovědí, že bohužel ano. S vědomím toho, jak ohromně politicky nepopulární krok to je, budeme nuceni přistoupit k navýšení plateb za vodné a stočné. Ze stávajících necelých 76 korun na nových cca 92 Kč. V rámci porovnání 50 měst podobných tomu našemu jsme se stávající cenou vodného a stočného třetí od konce. Při navýšení na 92 Kč se pak posuneme mezi města jako jsou Kladno, Mělník nebo Cheb. Nejvíce platí obyvatelé v Táboře, přesně 114, 36 Kč. S novou cenou vodného a stočného se tak posuneme z podprůměru do průměru. Zásadním pozitivem je i fakt, že dojde v květnu 2020 k výraznému snížení sazby DPH z 15 % na 10 % u vodného a stočného. Což v důsledku novou cenu opětovně sníží, tudíž dopad na peněženky obyvatel nebude tak zásadní. U běžné rodiny s běžnou spotřebou vody může navýšení ceny činit cca 200 Kč měsíčně.

Vodohospodářský majetek má oproti jinému velikou nevýhodu. Není vidět, neb je v drtivé většině případů ukryt v hloubce pod zemí. Vlastně o něm ani nevíme. Dokud z kohoutku poteče voda, která po použití zmizí v odpadu, neuvědomíme si, že by za tím bylo něco mimořádného. Teprve ve chvíli, kdy začne být něco špatně, zjistíme, že se vodovod nebo kanalizace musí opravovat.

Jan Konvalinka, starosta města Příbram