Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych chtěl jenom na úvod poděkovat všem předkladatelům a všem, kteří se podíleli na tomto předloženém sněmovním tisku, jsem rád, že jste se k tomu, prostřednictvím pana předsedy, věnovali a považuji to za krok správným směrem.

Dovoluji si navrhnout ještě drobné vylepšení pod svým pozměňovacím návrhem, který se tedy netýká přímo toho merita zákona, nicméně domnívám se, že nejde o přílepek, protože se to týká zdravotních služeb přímo, nikoliv tedy pro české občany a občanky, ale pro cizinky konkrétně. Jde o umělé přerušené těhotenství. Já nebudu načítat celé to odůvodnění, naleznete to v tom pozměňovacím návrhu nahraném v systému. Jenom si dovolím shrnout, že vlastně v Česku platí velmi starý, řekl bych, až obsolventní zákon z 80. let, pokud se nemýlím, o umělém přerušení těhotenství, který to zapovídá cizinkám ve zkratce, kde tedy jsou nějak nadefinováni cizinci a cizinky v tomto zákoně. Nicméně jsme vstoupili do Evropské unie, kde se nepovažují občané jiných členských států za cizince podle této definice, nicméně vyvolává to interpretační rozpory, čehož jsme byli svědky, kdy vlastně díky poměrně restriktivní legislativě v Polsku co se týče umělého přerušení těhotenství, což se i nadále zhoršilo teď tím loňským nálezem polského ústavního soudu, a není žádným tajemstvím, že polské ženy sem do Česka přicestovávají právě za tímto účelem. Teď tady nechci rozviřovat diskusi o tom, kde je to právo na rozhodování o vlastním těle a ty protiargumenty, nicméně prostě realita je taková, z praxe víme, že omezení práva na umělé přerušení těhotenství tak nevede ke snížení počtu interrupcí, pouze se to přesune do nějaké šedé ilegální zóny a hrozí za to postihy potom třeba i těm zdravotníkům.

Jenom zpátky krok do Česka, kde jsme viděli, že Ministerstvo zdravotnictví ve svém stanovisku z roku 2016 tak uvádělo, že je to zcela legální, když sem polská žena přicestuje za účelem umělého přerušení těhotenství, nicméně, a to je právě důvod, proč jsem se rozhodl tento pozměňovací návrh s kolegou Třešňákem předložit, to stanovisko Ministerstva zdravotnictví se v čase vyvíjelo a i Česká lékařská komora tak vlastně doporučila lékařům, klinikám a nemocnicím spíše to neprovádět právě s tím, že by to mohlo být vyhodnoceno jako trestný čin pro toho, kdo ten zákrok provádí. A potom tedy já jsem o tomto komunikoval, právě po těch posledních událostech v Polsku, tak jsem komunikoval s již bývalým ministrem zdravotnictví panem Blatným, který nejprve v interpelaci mi právě zopakoval spíše to stanovisko Ministerstva zdravotnictví, že to může být vyhodnoceno jako trestný čin. Potom po nějakém ping pongu, když jsme si vyměňovali názory, tak otočil. Ministerstvo zdravotnictví potom připomnělo to své starší stanovisko z roku 2016 a konstatovalo, že to podle právníků Ministerstva zdravotnictví legální je. Nicméně samozřejmě nejsou to ministerstva, kdo by měl úplně absolutně být tím, kdo vykládá zákony, to můžou samozřejmě jenom soudy, což žádný takový nález soudní tady není, který by určil, jak to tedy je.

Proto jsem se rozhodl podat tento pozměňovací návrh, který by aktualizoval ten český zákon tak, aby byl v souladu s unijním právem a s tím stavem. Myslím si, že ve 21. století to je vcelku přirozené, aby tohle právo k přístupu k této zdravotní službě bylo rovné ve všech státech Evropské unie. Respektive aby cizinky měly stejný přístup jako třeba občanky Česka.