Děkuji. Já bych si dovolil jenom pro připomenutí pro ty, kteří to nečetli, pamlsková vyhláška je z větší části z dikce Ministerstva zdravotnictví. Pravdou taky je, že je napsaná velmi složitě a vykládá se velmi mylně, takže to, co tady padá, není pravda. To je další věc.

Tato vyhláška vznikla z popudu části rodičů a velké části rodičů, a vidíme to i ve škole, kteří nechtějí, aby ve škole jejich děti měly dostupné potraviny, které tam prostě nepatří. Samozřejmě druhé půlce se to nelíbí. Já osobně na to nemám nějaký vyhraněný názor, ale přesvědčil jsem se, že skutečně vyhláška není vykládána tak, jak ve skutečnosti je. To, co tady padá, jsou nepravdy. Je to nepochopení. Už i já jsem vyvinul nějaké aktivity k tomu, aby se to lépe vyložilo, aby se skutečně řeklo, co má a co nemá být.

Druhá věc. O tom jsme taky jednali s paní ministryní, ona vám to jistě sdělí, že skutečně bychom posílili třeba i možnost využití školních jídelen k přípravě svačin a dalších. A teď je mi úplně jedno, jestli to bude soukromý subjekt, nebude soukromý subjekt, ale vnímám tam velký tlak provozovatelů školních bufetů, kteří křičí, že o něco přichází, tak se zaštiťují, že za to může vyhláška. Nemůže. Mám osobní zkušenost, že když jsem řekl, že v bufetu, a vyhláška vůbec nebyla, se bude prodávat to, co by se tam prodávat mělo, tak bufet provozovatel okamžitě zavřel, protože řekl, že mu to nepřináší žádné zisky. Já si myslím, že škola není žádná obchodní korporace, není to podnik, na dětech by se vydělávat nemělo. A jako člověk, který dělal zdravou školu, si myslím, že o tom něco málo vím, měli bychom je učit správným stravovacím návykům. A vůbec to není o kontrole toho, co si donese z domu, nebo co si koupí. To je jeho svobodné rozhodnutí a je to na rodičích. Ale je spousta dětí, jimž rodiče skutečně svačinu připravit nemohou, pak třeba ano, hledejme cestu ve využití školních stravovacích zařízení. A mnohé školy to dělají a umí. Děkuji.