1. Návrh na zrušení diskriminace neočkovaných v hospodách a hotelech

Ivo Valenta z Moravy a společnost SYNOT GASTRO SLOVAKIA, zastoupeni moravským advokátem Zdeňkem Koudelkou, podali 22. 11. 2021 Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení částí mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z 20. 11. 2021 o maloobchodě a službách.

Návrh se týká zákazu využití služeb restaurací a hotelů neočkovanými lidmi, kteří jsou zdraví. Napadené opatření razantně změnilo situaci v tom, že neumožňuje poskytnutí stravovací a ubytovací služby ani prokazatelně zdravému člověku, který by se prokázal i drahým PCR testem (cena asi 800 Kč). To odporuje údajnému účelu opatření jako nástroje proti šíření nákazy. Důsledkem je, že prokazatelně zdravý člověk nesmí službu využít, zatímco člověk očkovaný, který je v okamžiku využití služby nemocný a nemá příznaky, může službu využít.

To dokazuje, že smysl opatření není v omezení šíření epidemie, ale v nucení k „dobrovolnému“ očkování. Paradoxní je, že neočkovaný zákazník, byť s platným testem do restaurace nesmí, zatímco zaměstnanec hygieny, který bude provádět kontrolu, ano a nemusí být očkovaný a nemusí mít prodělanou nemoc, jen mu stačí testování antigenním testem u zaměstnavatele. Přitom při kontrole bude na kontrolované osoby hovořit a bude v blízké vzdálenosti, zpravidla menší než 1,5 metru.

Ministerstvo zdravotnictví si ve svých opatřeních protiřečí. Pro to, aby mohl zaměstnanec do práce, mu podle mimořádného opatření o testování zaměstnanců a OSVČ stačí antigenní test pro sebetestování. Zaměstnanec-číšník bude v restauraci 8 hodin, ale po skončení směny už nemůže jít jako zákazník do restaurace, aby využil služby, a provozovatel mu má službu odmítnout. Jestliže testování je uznáváno pro umožnění přítomnosti v zaměstnání či ve škole a je dokonce uznáváno pro nařízení karantény a izolace, není důvod, aby tytéž orgány státu – hygieny a Ministerstvo zdravotnictví neuznávaly testy pro možnost využití stravovacích a ubytovacích služeb.

V úvodní části opatření ministerstvo uvádí, že jej nařizuje k „ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění covid-19“, ale tím, že privileguje očkované, kteří též nemoc přenášejí, dokazuje, že skutečným cílem opatření je skupinově pojatá represe neočkovaných. Ministerstvo zdravotnictví popírá princip rovnosti občanů před zákonem i smysl a účel přijatých opatření, kterým je boj s nemocí SARS-CoV-2. Nucení k dobrovolnému očkování nemůže být legitimním důvodem. Osoby neočkované jsou stavěny do pozice osob s nižšími právy a jsou trestány za své údajně epidemiologicky nežádoucí chování, které je však v rámci jejich ústavního práva činit, co zákon nezakazuje či nepřikazuje – prostě očkování na covid je dobrovolné očkovávání, navíc po půl roce s velmi oslabenou účinností. To ukazuje, do jakého právního suterénu Ministerstvo zdravotnictví kleslo.

Demokratický právní stát nemůže realizovat svou vrchnostenskou působnost pokrytecky. Musí jednat s otevřeným hledím, ne zákeřně. Pakliže chce lidi nutit k nějakému očkování, zákon stanoví příslušný postup pro nařízení povinného očkování i s příslušnými důsledky pro stát (odpovědnost za škodu). Nelze akceptovat takovou aplikaci práva, která nutí k přijetí „dobrovolného“ očkování zastřenými a simulovanými právními akty státu. Pravým účelem napadeného opatření je fakticky nucení k dobrovolnému očkování bez využití řádné právní cesty pro povinné očkování. Jde o dobrovolnost typu dobrovolné účasti na 1. máji či členství v SSM nebo ROH před rokem 1989 anebo v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě za německé okupace. Nelze akceptovat to, že se současný veřejný orgán chová jako totalitní moc a neumí přiznat, že něco dobrovolné má být pro občany fakticky povinné.

Rozdílnost imunity z očkování a imunity z prodělané nemoci

Není odborně zdůvodněno, proč ministerstvo jinak posuzuje imunitu z očkování (neomezena) a jinak proděláním nemoci (platnost jen 180 dní). Již na jaře 2021 vyčetl Nejvyšší správní soud neodůvodněnost tohoto rozlišení. Na základě toho v následných mimořádných opatřeních omezilo ministerstvo ochranu z očkování jen na 9 měsíců, což však tiše opustilo bez jakéhokoliv zdůvodnění od 1. 8. 2021. Přitom jsou známy informace, že ochrana se po očkování zeslabuje, proto se také přistupuje k aplikaci třetí dávky očkování.

Očkování nebrání jakémukoliv opětnému nakažení, ale těžkému průběhu nemoci, což však brání i imunita získaná onemocněním. Naopak jsou dostupné údaje, že imunita z nemoci je podstatně delší než 180 dnů. Ministerstvo neuvádí žádný odborný podklad, proč si myslí, že od srpna 2021 je imunita z očkování nekonečně dlouhá, zatímco do srpna byla omezena na 9 měsíců. Například v Rakousku je bezinfekčnost z očkování uznávána právě jen 9 měsíců.