Poštěstilo se mi. Jeden z mých klientů mi nabídnul zakázku takového rozsahu, že se v jednom člověku nedá zvládnout (jsem malý parazit, OSVČ). Inu, to opravdu není důvod ke stížnostem. Mají na mě rozpočet, jsou ochotní ho na mě vyčerpat (samozřejmě pokud odvedu tu práci) – co by za to jiní dali! Zbývá najít někoho, kdo mi s tou zakázkou pomůže.

Všechno ohledně té práce je perfektní. Moji lidé by makali z domova, jako já, a to dokonale flexibilně („Zakázka do konce měsíce, dělejte si ji třeba ve dvě ráno a odevzdejte třeba 30. Jak chcete.“). Vše bez nějakých výdajů na dopravu a vybavení, na vše jim stačí jejich notebook a internet, komunikovat můžeme přes Facebook a práci zadávat přes Google Tabulky… Klidně zaměstnám kámoše z Moravy, kde je brigád málo a špatně placených. To já bych platil dost dobře – i za předpokladu, že bych zaměstnance jako zlý kapitalista vykořisťoval, nebo co si lidi myslí, že OSVČ se zaměstnanci dělají…

Za pohodlnou a relativně snadnou práci by si při dejme tomu třetinovém úvazku odnesli dejme tomu 10 tisíc. Vydělá klient, já i zaměstnanec, win-win-win.

Jak by to mělo vypadat?

Není důvod, proč by všechno nemělo probíhat takto:

1. Dostanu od klienta zakázku, třeba 50 tisíc měsíčně.
2  Nabídnu kamarádce studentce, že mi pomůže, udělá tohle a tohle, za 15 tisíc. Třeba na DPČ, ať máme smluvní základ. Ne že bych ho potřeboval, já platím poctivě a mně stačí ústní dohoda, ale to by stát nepřekousnul, takže teda DPČ.
3. Ona na to kývne, odvede práci, dostane ode mě 15 tisíc. Sama si je v březnu zdaní a odvede, co má.
4. Já vyfakturuju 50 tisíc, sám si je v březnu zdaním a odvedu, co mám.

Berňák dostane moje daňové přiznání, její daňové přiznání, klientovo daňové přiznání. Kdyby přišla kontrola, ukážu jí faktury, nebo nevím, co by po mně měli chtít. Výpis z podnikatelského účtu, klidně.

HOTOVO! A já budu bojovat za to, aby takto systém vypadal!

Realita: Nic nebude, stát preferuje neefektivitu

Být zaměstnavatelem na hlavní pracovní úvazek, to nikomu nepřeju a sám bych o tom ani neuvažoval. Ty podmínky, to papírování, ty pitomé předpisy ohledně najímání a výpovědí a diskriminace a rovnostních kvót… A odbory! A co minimální mzda? Co když si bude chtít kámoška jeden měsíc přivydělat jen pět tisíc a pak se učit na zkoušky nebo jet na dovolenou? Ne, díky.

Jenže ono nejde jednoduše zaměstnat ani na DPČ. Poté, co jsem nadšeně vyzvěděl detaily o klientově nabídce, jal jsem se googlit detaily zaměstnávání lidí na dohodu. Pomohl mimo jiné užitečný web JakPodnikat.cz (Povinnosti zaměstnavatele u dohod):

1. Musíte se registrovat na finančním úřadě jako plátce daně z příjmů FO vybírané srážkou a ideálně taky jako plátce daně z příjmů FO ze závislé činnosti.
2. Musíte někde najít ty vzory DPČ a správně to uzavřít.
3. Musíte (asi? kdo ví? kdo se v tom má vyznat?) vyplnit růžové prohlášení, které umí vyplnit jen účetní a manažeři prodejen, nikdo jiný na planetě.
4. Od určitých částek a podmínek se platí i sociální daň („pojištění“), takže šup do Registru zaměstnavatelů na OSSZ.
5. Platí se zdravotní daň („pojištění“), takže další registrace a výpisy a platby a formuláře, tentokrát u zdravotní pojišťovny. Ani jsem nezjišťoval, u které. Asi u té zaměstnancovy, že?
6. Z odměn odvádím zálohy a/nebo srážky na daň z příjmu, které odvádím finančáku každý následný měsíc do 20. dne. Ani nechci vědět, co kdyby měli zaměstnanci děti, jaké by tam byly slevy a odpočty a kolik bych tím trávil času.
7. Do konce února podávám Vyúčtování zálohové daně, do konce dubna Vyúčtování srážkové daně. I když jsem třeba nikoho nezaměstnal!
8. Zaměstnancům vystavím potvrzení o zdanitelných příjmech, když si řeknou, a je jasné, že si řeknou, protože je to důležitý papír.
9. Plátci daně jsou povinni vést pro poplatníky s příjmy podle § 6 mzdové listy, rekapitulaci o sražených zálohách a dani srážené podle zvláštní sazby daně za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období. Archivují je 30 let! Ještě jednou: Archivují je 30 let! U každýho studentíka, kterej po týdnu skončí.
10. Na Peníze.cz jsem pak třeba našel, že se musí platit minimální mzda. Takže moje konkrétní práce, kterou bych platil podle udělaného množství, se bude muset kreativně předělat na „hodiny“, aby to vycházelo na sazbu minimální mzdy. Je to vůbec legální?
11. Na Penězích jsem taky rovnou použil jejich kalkulačku. A zatmělo se mi před očima, prostě poslední kapka:

[Kolik by mě stál student na Dohodu?] Kolik by mě stál student na Dohodu? (Zdeněk Král, reprofoto z Penize.cz, 21. 3. 2016)

Takže co myslíte? Dál už jsem ani nekoukal. Jako parazitovi malého rozsahu se mi tohle ani ZDALEKA nevyplatí dělat. Rozhodl jsem se, že si nebudu najímat tým právníků a tým účetních a utrácet za kamarádku tisíce měsíčně ZA NIC, jako poplatek státu za to, že si jednoduchou dohodu mezi slušnými lidmi zkomplikuju stovkou formulářů a odvodů. Víte, jak dlouho mi trvalo napsat tento příspěvek, který je navíc určitě zoufale nekompletní a plný chyb… natož kdybych to všechno měl fakticky udělat?

Mohla být odvedena práce. Nebude. Mohla být vytvořena reálná hodnota. Nebude. Mohla být odvedena daň od několika subjektů. Nebude. Neefektivita? Nevyužité rozpočty? Studenti, kteří se místo praxe/práce budou válet? Ano prosím, to bude!

Stát je náš vzor

V současné době se můžeme přiblížit tomu, co jsem navrhoval v „Jak by to mělo vypadat,“ a sice kdyby i kamarádka byla OSVČ a fakturovala mi na živnostenský list (tedy „oprávnění“ – terminologie se změnila, aby bylo víc vidět, že nám pan stát povolil podnikat).

Ale kde najdete studenty, co mají čas se papírovat se živnosťákem, případně snad nestudenty, kterým pak vzniká povinnost platit si zdravotní daň a sociální daň – dobrý čtyři tisíce měsíčně. U desetitisícového přivýdělku je to nesmysl. A u hlavního pracovního poměru, kde by se živnosťák mohl vyplatit? Tam je to přece švarcsystém, to se nesmí!

Na rozloučenou jedna myšlenka: Stát přece MUSÍ regulovat trh práce a pracovní vztahy, že jo? Jinak by lidi jako já nechutně vykořisťovali dělníky! S takovou polemikou nejde nesouhlasit, ale naštěstí nemusíme debatovat teoreticky, stát – ochranář a dobroděj – nám přece jde reálným vzorem. Fakt, zeptejte se na České poště svého pošťáka, jak se mu pracuje pro státní podnik, dost možná nejhoršího zaměstnavatele v republice.

Pode mnou by se jim jistě dělalo hůř!

Zdeněk Král
člen středočeských Svobodných

Autor je člen středočeských Svobodných.

Vyšlo na svobodni.cz.