Pokud se s výsledky voleb nemanipuluje, tak jak je o tom slyšet z některých zemí bez demokratických tradic, rozhodnou voliči ve volbách. Předvolební průzkumy volebních preferencí většinou neodpovídají volebním výsledkům. Jestli se pokusí o odhad výsledků voleb volič, který sleduje předvolební diskuse a má informace o jednotlivých uchazečích o voličské hlasy, tak by jeho odhady měly stejnou, nebo větší validitu, než jakou mají průzkumy renomovaných agentur, které průzkumy provádějí. Bylo by to zadarmo, bez průzkumů a bez objednávky na cílenou skupinu respondentů. 

Chceme změnu a místo předvolebních slibů i jejich plnění? Tak nesmíme volit strany, které prokazatelně v minulosti zklamaly. Pokud však zůstaneme doma a nebudeme volit, tak právě jim dáváme hlasy, protože jejich skalní příznivci, kteří pravidelně chodí k volbám, těmto stranám svoje hlasy přinesou. Důraznou výzvou k účasti ve volbách oslovil voliče i náš prezident Miloš Zeman.

Před volbami se strany vymezují proti sobě a říkají, s kým by do koalice šly a s kým ne. Po volbách s vidinou moci a dobrého živobytí, však tyto názory mění. Předvolební hádky a hrátky poslanců a členů vlády na mimořádné schůzi poslanecké sněmovny o to, kdo zavinil vznik a podpis Memoranda, které prakticky dává výhody v těžbě, a inkasa za těžbu lithia neznámé australské firmě oproti ČR, se prolínaly s honem na Babiše, a jeho hnízdo. Oproti ohroženým stamiliardám, které by stát mohl za těžbu získat, pokud by s tím nebyly pletichy a suroviny by zůstávaly v majetku státu, je Čapí hnízdo vedlejší a nevýznamné a ještě, na rozdíl od lithia, zde zůstane, slouží veřejnosti a nikdo si jej nevyveze. Při tom se neřeší, a když se řeší, tak se nedořeší OKD, Pandury a další vojenské akvizice, neprůhledné církevní restituce, okrádání státu kupónovou privatizací a jiné miliardové „ztráty“ státu.

Hůře se předpovídají povolební koalice, ale hádky a vzájemné útoky politiků mezi sebou, již něco naznačují. A hodně směšné je, když vládní strany, které spolu byly minimálně čtyři roky v koalici, na sebe vzájemně útočí a dávají vinu jedna na druhou za rozhodnutí ministrů, anebo celé vlády. Za rozhodování vlády, je zodpovědný její předseda. Když ministři rozhodnou závažnou otázku, jako je třeba podpis Memoranda o lithiu o své vůli a bez předchozího projednání ve vládě, tak je za to odpovědný nejenom ministr, ale i předseda vlády, protože je buď slabý, nedovede si ve vládě nastavit pravidla a sjednat respekt, anebo bez vědomí vlády k tomu dává tichý souhlas.

Podle zkušeností při uzavírání koalice po volbách jsou strany, které chtějí být ve vládě za každou cenu, bez ohledu na to, jaké mají programy a co tvrdily v předvolební kampani. Pod vidinou spoluvládnutí možná vstoupí strany do jakékoliv koalice a všechno může být zase jinak, než je rétorika, vzájemné útoky a kauzy řešené „náhodou“ před volbami.

Nesmíme volební klání ignorovat, ale je naší poviností k volbám jít. V opačném případě můžeme zase jenom nadávat na vládu v hospodě u piva. Na pražské radnici by se možná zastupitelé za pár let hádali ne jako nyní jenom o tom, jestli se na Staroměstském náměstí má postavit Mariánský sloup, ale o tom, jestli se tam postaví ten sloup, anebo mešita. Je potřeba využít šanci na změnu, jít k volbám a volit strany, které mají program delší než na jedno volební období, ale i pro další generace české, moravské a slezské populace, váží si suverenity, vlastenectví, pevných českých kořenů a v mezinárodních vztazích prosazují rovné partnerství zemí a právo na rozhodování každé země o svých záležitostech. Odmítají vazalství, humanitární bombardování a vojenskou agresi pod záminkou šíření západní demokracie do zemí, které mají jinou historii, jiné zvyklosti a kulturu a nechtějí poslouchat velmoci podle jejich „strategických“ zájmů. 

Převzato z profilu.