Milá Berto,

svůj příspěvek na blogu jste nazvala výmluvně: „V tomto článku rozcupuju nejčastější argumenty proti adopci dětí homosexuály na padrť“. Vaši výzvu přijímám, zejména pro vtipnost Vašeho úvodního odstavce – díky za něj! Chuť mi sice zase trochu vzalo, co jsem si přečetl ve sloupku popisujícím Vás samotnou: „Rezignuji na to, že má vše nějakou univerzální logiku, že existuje spravedlnost, pravda.“, neboť tím říkáte, že svá tvrzení nemyslíte vážně (pokud neexistuje univerzální pravda, pak to tedy platí i o Vašich slovech...). Znovu jsem se zarazil, když jsem uviděl, jak velmi se tím, co píšete, vzdalujete od podstaty věci. Přesto to ale zkusím – nejen pro ten úvodní vtip, ale i pro obavy, že Váš způsob uvažování je do jisté míry typický.

Východiska

Rád bych ale na začátku něco objasnil a nebudu přitom zastírat, že vycházím ze svých vlastních několika příspěvků na diskusním fóru připojeném k petici právě proti novele zákona, která by umožnila adopce dětí homosexuálními páry. Petici jsem podepsal.

Co považuji za důležité, že chybný je už rámec Vaší úvahy. Obecně vzato, existuje nějaké status qou. Někdo navrhuje změnu. Jednou cestou je, že se změna bez rozmýšlení zavede a ono se uvidí (to by byl možná Váš přístup). To je však velmi rizikové počínání a dá se uplatnit pouze v případech, kdy o nic moc nejde. To však není naše situace – tady jde o životy lidí. Tedy, ve všech závažných případech, náš nevyjímaje, je na navrhovateli změny, aby prokázal, že tato změna povede k něčemu lepšímu, než je zmíněné status quo. To, na co byste se jako propagátorka novoty měla soustředit je, čím a jak, oproti současnému stavu, pomůžete dětem tím, že umožníte homosexuálním párům děti adoptovat. Vy se zjevně snažíte prokázat, že není důvod to neudělat, že dětem to nijak neublíží... Já se nyní pokouším Vaši pozornost obrátit k tomu, abyste ukázala, jaké jsou důvody to udělat, tedy vysvětlila, jak a čím to podle Vás dětem prospěje. Důkazní břemeno je totiž na Vaší straně. I kdybyste tedy skutečně rozcupovala všechny argumenty proti, jak slibujete v názvu svého příspěvku, ale neobhájila ani jeden argument pro, znamená to, že je správné ponechat vše jak je a žádnou novelu nepřijímat. Ale dost úvodu, pojďme na věc.

Příroda

Jako první jste si vzala na paškál tvrzení „Je to proti přírodě.“. Fajn, máte pravdu. Z pohledu přírody je úplně lhostejné, zda homosexuální páry mohou či nemohou adoptovat děti. Přesto ale mícháte hrušky s nějakou zeleninou. Většina toho, co uvádíte, se totiž týká, pokud se pro to rozhodneme (třeba si oholit ty chloupky na rukou) jen nás, nikoho dalšího do toho netaháme. Co se týká pomoci slabším – no to byste mohla rovnou prohlásit, že společnost je proti přírodě. Jenže člověk je coby (také) živočich součástí přírody a zároveň je pro něj přirozené žít společensky. Konečně, nejtvrdší případ, ty potraty samozřejmě – na tom, tedy na Vašem způsobu vedení argumentace, se ukazuje jen to, jak jedna špatnost podporuje jinou špatnost. Z toho, že něco děláme špatně přece vůbec neplyne, že máme či můžeme dělat špatně ještě něco dalšího...

Kromě toho, Vy sice píšete „proti přírodě“ a já souhlasím, ale kdybyste napsala „proti přirozenosti“, to už by bylo jiné kafe. Ne všechno, co vzniká, je totiž přirozené – jen proto, že to příroda vytvoří (tedy, takto pojmuto to jistě není „proti přírodě“). Čas od času příroda vytvoří... prostě narodí se třeba slepé dítě. Budeme proto říkat, že slepota je přirozená? Jen proto, že z nějakého důvodu příroda stvořila jedince bez schopnosti vidět? Proti přírodě to není, ale přirozené také ne. Jistě, i slepý člověk je člověk zasluhující plný respekt. Je to člověk s plnou lidskou důstojností. Není nijak lidsky méněcenný. Ale stále bude platit, že jeho slepota je nepřirozená – přesněji neodpovídající lidské přirozenosti. A lidské přirozenosti také neodpovídá homosexualita jako taková (neboť lidské přirozenosti odpovídá být sexuálně přitahován k opačnému pohlaví...).

To bychom se však dostali jinam, zde je přece řeč o adopcích. Čili platí, co jsem napsal úvodem tohoto odstavce: za tohle máte bod.

Rodina

Co tam máme dál: „Rozbíjí to tradiční model rodiny.“. Tak tady jste ale na celé čáře propadla. To, co uvádíte, je totiž zcela irelevantní. Pochopte, i kdyby na celé širé zemi nebyla ani jedna jediná rodina složená z manžela, manželky a jejich biologických dětí, stále bude platit, že tento model, toto místo, je tím statisticky nejlepším pro výchovu dětí. Musím to samozřejmě rozvést – byť, omlouvám se, nebudu vyvracet Vaše „argumenty“.

Fakticky máte pravdu, toho, co popisujete, je spousta, ale odpovězte si sama na otázku, jaký vztah to má k tvrzení, kterým jste tento odstavec uvodila. Jistým paradoxem je to, že vy popisujete něco, co zjevně nepovažujete za správné... nebo ano? Nemyslím... V úvahách o řadě z Vámi uvedených jevů jste ale zajedno třeba s katolickou církví. Ano, lidé jsou hříšní – Vy jste vyjmenovala hezkou řádku z toho, jak nepěkně jednají. Nicméně, ona není ani tak krize rodiny, jako krize uvažování o rodině. Uzákonění registrovaného partnerství (a následné další vznášené nároky) k této krizi samozřejmě přispívají. Homosexuálové mají v naší zemi naprostou svobodu dělat si ve svém soukromí, co se jim zlíbí – to však neznamená, že k tomu musí být schvalovány nějaké zákony. Společnost má privilegované postavení rodiny opatrovat. Je to jeden z mála, ne-li jediný nástroj v rukou společnosti / státu, jak manžele povzbudit k tomu, aby se v případné krizi rodina zachovala (tím mám na mysli obtížné období nějaké konkrétní rodiny...). Je nesmyslné se tohoto nástroje zbavovat.

Nicméně... budiž řečeno, že registrované partnerství by samo o sobě rodině nijak zvlášť neublížilo. Samo o sobě. Potíž je v tom, že je to jeden z mnoha faktorů, který rodinu ohrožuje, v jednom šiku s genderovým mainstreamingem, feminismem, snahou o ranou sexualizaci dětí, snahou o zabránění rodičům vychovávat děti podle svého, atd. atp., prostě v jednom šiku s každým, kdo vidí v rodině místo, kde se pácha domácí násilí a odkud je potřeba pokud možno děti zachránit... prostě konečně rozvrátit to hnízdo tmářské bigotnosti... Přeháním to, obávám se, jenom trochu. Ale zpět. Čím tedy registrované partnerství, dnes nově požadavek na umožnění adopcí dětí homosexuálními páry, přispívá k útokům na rodinu? Snaží se ji připravit o její jedinečnost, o její privilegované postavení (pod rouškou rovnosti chce registrované partnerství tatáž privilegia...). Rodina sesazená z piedestalu, na kterém právem dlí, bude podstatně zranitelnější (ze strany zmíněných spolupachatelů...). Zde tedy: nula bodů.

Rodičovské role

Tady, promiňte, úplně vypadáváte z role. Obraťte se k dětské psychologii, ta Vám odpoví, zda dítě může vyrůstat v lepším prostředí, než je takové, ve kterém má k disposici oba vzory, jak mužský, tak ženský. Počet žen stavějících dřevěné terasy nebo zbabělých mužů na této věci vůbec nic nemění. Co mě však zaujalo, co uvádíte jako problematické: maminka v práci, tatínek, který se dětem příliš nevěnuje. Vidíte, na tom se shodneme. Předpokládám tedy, že např. nesouhlasíte se snahami státu nahnat všechny maminky nutně do práce. Předpokládám, že byste např. podpořila omezení nedělních prodejů, neboť to dává rodinám více času být spolu.

A, samozřejmě to musím spojit s dalším Vaším odstavcem, ve kterém píšete, že bychom dětem měli spíše ukazovat „člověčí vzor“. To jistě můžeme, ale že se ženy od mužů liší, na tom nic nezměníte. Mužství ani ženství není žádným sociálním konstruktem. My to nijak nedělíme („podle těch míst mezi nohama“, jak píšete), my si to nevymysleli. Pro pořádek: není-li zbytí, muži i ženy samozřejmě dokáží suplovat opačné role. To, že to nějak jde, ale neznamená, že je možné to vydávat za ideál.

Rodiče, tedy otec a matka, jsou statisticky nejpřirozenějším místem pro dítě. Nejsou-li „po ruce“ biologičtí rodiče (ať již z jakéhokoli důvodu), je třeba sáhnout po modelu, který je tomu nejsprávnějšímu co nejblíže – tedy v případě adopce umožnit dítěti, aby vyrůstalo v rodině. V rodině je to pro dítě statisticky nastaveno nejlépe. Respektuji přitom, že jsou rodiny, ve kterých to mají děti těžší, než by to měly, kdyby byly vychovávány nějakým sociálně silným homosexuálním párem... To však není argument, neboť v případě konkrétního k adopci právně volného dítěte k jakkoli sociálně silnému homosexuálnímu páru najdete stejně sociálně silnou rodinu, která dítě s láskou uvítá ve svém středu... a za těchto „jinak stejných podmínek“ zkrátka má dítě právo, aby bylo v prostředí co nejpřirozenějším, aby nebylo předmětem ani stínu experimentu... Pouze proto, a to by bylo dobré na rovinu říct a přiznat, že to takhle chtějí dospělí...

Konečně, pokud snad někdo tvrdí, že mužství, potažmo ženství je sociálním konstruktem, měl by zároveň tvrdit, že i heterosexualita, potažmo homosexualita je sociálním konstruktem... že je zde vliv výchovy, prostředí. Pak by ti, kteří zastávají teorie o sociálních konstruktech, měli zároveň souhlasit s tvrzením, že z dítěte vychovávaného homosexuálním párem bude s větší pravděpodobností homosexuál. Oni ale s takovým tvrzením nesouhlasí. Možná je tomu tak proto, že se jedná o lidi, kteří rezignovali na logiku a pravdu. V tom případě je ale divné, že jsou to právě oni, kdo nám chce nějaké pravdy kázat. Žádný bod.

Šikana

Máte pravdu, proti šikaně je třeba tvrdě bojovat. Je však od Vás naivní si představovat, že lze v tomto boji jednoho dne definitivně zvítězit. Dětský kolektiv je krutý, to nezměníte. Ano, trestá každou odlišnost. Homosexuální pár vychovávající dítě je další takovou odlišností. Ti, kteří tvrdí, že takové dítě to v kolektivu pocítí, mají tedy pravdu. Vy máte zase pravdu v tom, že tento argument, byť pravdivý, nemá žádnou váhu. Máte bod.

Zneužívání

K tomu, v jaké míře dochází ke zneužívání dětí u heterosexuálů a v jaké míře k němu dochází u homosexuálů, existují data, na která se lze obrátit. Nepovažuji tento argument za generální, ale je těžké ignorovat, že k sexuálnímu obtěžování dětí dochází ze strany homosexuálů s více než 40x vyšší pravděpodobností, než ze strany heterosexuálů... budu fér, z některých dat plyne, že ta pravděpodobnost je „pouze“ šestinásobná (odkazuji na texty, jejichž autorem či spoluautorem je P. Cameron, např. Homosexual parents Adolescence, 1996, 31, 124, 757-776 nebo Errors by the American Psychiatric Association, the American Psychological Association, and the National Educational Association in representing homosexuality in Amicus Briefs about amendment 2 to the U.S. Supreme Court. Psychological Reports, 1996, 79, 383-404). Nicméně, máte pravdu, adopční procedura je individuální. Máte půl bodu.

Kdo přijde další

Ve svém závěrečném odstavci jste smíchala spoustu věcí. Homosexualita je odchylkou od lidské přirozenosti a v tomto smyslu není normální. Víc se k tomu nedá říct.

Nicméně, ano, snahu o umožnění adopcí dětí homosexuálními páry je třeba vnímat v souvislostech. Když se diskutovalo o registrovaném partnerství, zaklínali se navrhovatelé, že požadavek na adopce nebude následovat. Kdyby si tehdy hlasující poslanci byli vědomi toho, že to není pravda, většina pro registrované partnerství by se v Parlamentu nenašla. Proto nyní např. odmítám oddělit dílčí požadavek na adopce partnerem biologického rodiče v rámci registrovaného partnerství, neboť zkušenost praví, že požadavek na adopce obecně bude následovat. Ostatně, Vy také obhajujete rovnou adopci homosexuálními páry obecně. Je to jedna otázka a jako jednotné otázce jí oponuji. Kromě toho, jedná se (v případě dětí, jejichž jeden z rodičů žije v registrovaném partnerství...) řádově o stovky nezletilých dětí, tedy něco na úrovni setiny procenta ze všech dětí v zemi (spíše ještě méně). Naprosto nevěřím, že se děje něco tak alarmujícího, aby bylo nezbytné novelizovat zákon kvůli situaci těchto několika set dětí. Naopak, zkušenost říká, že tato novelizace je zejména dalším krokem k tomu, aby byl vznesen požadavek na umožnění adopcí dětí homosexuálními páry obecně. A tak je to, co se tohoto „pokroku“ týká, skutečně „se vším“. V zemích, které byste patrně označila za – v dané otázce – pokrokové, již organizace pedofilů začínají vznášet své požadavky... Bez bodu.

Závěr

Svůj záměr slibovaný ve vtipném úvodu jste tedy nenaplnila a to ani z poloviny. Ve finále se navíc ptáte, zda nějaké argumenty chybí. Chybí a já Vám jeden takový nabídnu – můžete jej zkusit rozcupovat.

Předně je třeba si uvědomit, že nikdo nemá právo na jiného člověka – jen proto, že po něm touží, byť by ta touha byla sebeopravdovější. Žádný člověk nemá být nástrojem k uspokojování potřeb jiného člověka – uznání opaku, tedy uznání práva jednoho člověka na jiného člověka, resp. přitakání tomu, že jeden člověk může být nástrojem k uspokojení potřeb jiného člověka, by bylo novodobým otrokářstvím. Tak nemají žádné právo na děti nejen homosexuální páry, ale ani páry heterosexuální (tedy, nemají-li vlastní děti... proto by umělé oplodnění mělo být minimálně vyňato ze seznamu výkonů hrazených ze zdravotního pojištění). Vše, co se týká adopcí dětí, tedy musí být bráno nikoli z pohledu potřeb a tužeb dospělých, ale z pohledu práv a zájmů dětí.

Dále je nutné reflektovat, že ideálním místem pro výchovu dítěte je rodina složená z biologických rodičů dítěte. Pokud tento model není z nějakého důvodu možný, je lepší ten model, který je idálu bližší.

Konečně je třeba konstatovat, že „poptávka“ po adopci dětí ze strany rodin převyšuje „nabídku“ – v našich dětských domovech není dost k adopci právně volných dětí. Dokud se pro každé právně volné dítě (právně volné k adopci), které je v dětském domově (zjednodušeně řečeno) najde rodina, která jej s láskou přivítá ve svém středu, je uzákoňování možnosti adopcí homosexuálními páry pouhým vyjitím vstříc tužbám některých dospělých, ale se zájmem dětí to nemá co do činění, a proto je na místě takový zákon odmítnout.

K jakkoli sociálně silnému homosexuálnímu páru totiž vždy snadno nalezneme stejně socálně silnou nebo i silnější rodinu, která bude mít o adopci dítěte zájem – a takové dítě má právo vyrůstat v prostředí, které je blíže ideálu. To je tedy hlavní argument: Umožnění adopcí dětí homosexuálními páry snižuje pravděpodobnost, že se adoptované dítě dostane do ideálu bližšího prostředí – a to (abych se vrátil na samotný začátek) bez toho, aby to bylo vykompenzováno nějakou jinou výhodou, kterou by to dětem přineslo.