Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři. Dovolte mi, abych zde vystoupil na podporu mého pozměňujícího návrhu, který se týká krajů, které jsou postiženy útlumem těžby a těžkého průmyslu a které, musím říct, že tento státní rozpočet téměř úplně opomíjí.

Tyto kraje jsou v rámci republiky na posledních příčkách v zaměstnanosti, mají špatnou sociální strukturu i vzdělanost. Mají jeden z nejnižších věků dožití. Naopak se potýkají s největší kriminalitou a největšími sociálními nejistotami. Pokud toto chceme změnit, musíme přistoupit ke komplexní obnově krajů. Na druhou stranu už dnes jsou na stole čísla, nad kterými doslova zůstává stát rozum.

Přestože tyto kraje mají nejnižší věk dožití, tak například Ústecký kraj patří mezi kraje, které dostávají v oblasti zdravotnictví nejméně peněz na hlavu. To je pro mě naprosto nepochopitelné. Mělo by to být přesně naopak. Pokud máme nejvyšší nemocnost v kraji v České republice, do zdravotnictví by tam mělo plynou logicky nejvíce peněz.

Mrzí mě, že tady není přítomen pan ministr zdravotnictví, který je ve funkci tuším pět dnů i s víkendem a při projednávání tak důležitého zákona jako je státní rozpočet se ani neobtěžoval přijít do Sněmovny. Zřejmě má jinou práci, někde dělá svůj zdravotnický byznys.

V čem tedy může těm krajům pomoci stát? Třeba ve zlepšení dopravní dostupnosti tak, aby se dalo dojet i do sousedního města. Mně se velmi líbí, jak situaci řeší v sousedním Německu. Všimněte si, že kolem každé trochu větší obce jsou dvě, tři, čtyři malé firmy, fabričky, které dávají práci lidem z obce a okolí. Samozřejmě to podporuje i německá vláda.

Tohle je cesta jak těm postiženým krajům přinést prosperitu. Nejsou to ty megalomanské průmyslové zóny, jejíž podporu dneska vidíme v rozpočtu Ministerstva průmyslu, obchodu a dalších, do kterých je pak samozřejmě problém i sehnat zaměstnance.

Proč v rozpočtu není pamatováno právě na tento typ podpory? Proč v rozpočtu nejsou prioritou dopravní stavby do těchto regionů? Proč to není v rozpočtových prioritách vlády? O tom se skutečně můžeme jenom dohadovat a je vidět - a jak to tady říkal jeden z mých předřečníků - že to, co je v rozpočtu, je skutečnou prioritou. To ostatní jsou pouze fráze a nic jiného.

Dalším problémem, se kterým se kraje, kde dochází k útlumu těžby a útlumu těžkého průmyslu potýkají, jsou samozřejmě vyloučené lokality. Vyloučené lokality jsou řešeny na úkor těch bohatších krajů, odkud se ti dotyční postižení, nebo sociálně slabí stěhují a stěhují se právě bohužel do krajů, které jsou postiženy těžbou a útlumem těžkého průmyslu.

To samozřejmě nemá jednoduché řešení. To si tady plně uvědomuji. Řeší se to neúspěšně desítky let a řeší se to bez výsledků. Co s tím? Samozřejmě je to nabídnout pomoc těm potřebným a těm, kdo projeví sebemenší zájem svůj život změnit. Umožnit dětem chodit do škol mimo vyloučené lokality, u středních škol třeba do internátních tak, aby ten negativní vliv prostředí byl na ně co nejmenší.

A na druhou stranu je třeba říct, že i ve vyloučených lokalitách platí zákony České republiky. Tudíž nemůžeme tolerovat jejich porušování. A že je zde v krajích nedostatek policistů? Tak se to prostě musí řešit. A musí to řešit vláda. V Ústeckém kraji např. se výrazně zvýšil počet obyvatel vyloučených lokalit. Mnohá místa včetně Prahy si tak vyřešila problém, ale tak ať se stát, prosím pěkně, k tomu postaví čelem. A u těch nejkrizovějších lokalit zřídí stálé služebny policie, třeba s deseti policisty. A že je to utopie? Proč? Ve státním rozpočtu to ani nepoznáte. A navíc, když vidím, na, s prominutím jaké hlouposti, se kolikrát peníze vynakládají, tak tohle zrovna považuji za účelnou a rychlou pomoc. A na co jdou peníze ze státního rozpočtu? Na vyplácení dávek bez další motivace pracovat nebo na podporu Agrokomplexu či dotací na nějaká Čapí hnízda.

Co je třeba udělat k tomu, aby tyto postižené kraje úspěšně prošly obměnou? Tak je to zejména odvaha si přiznat, že budoucnost těchto krajů už nejsou parní stroje a těžba uhlí. Ta už pomalu končí a my musíme najít jiný způsob, jak tyto kraje, aby se uživily. Tak, jak to udělaly...

Co je třeba k tomu, aby postižené kraje prošly takovou úspěšnou obměnou, tak jak to zažily regiony v jiných zemích? Je to odvaha si přiznat, že budoucnost těchto krajů nejsou parní stroje a není to těžba hnědého uhlí. Tak, jak to udělaly regiony v Německu, regiony Porúří a Porýní. (V sále je hluk, neklid.)

Tyto regiony prošly výraznou obnovou, samozřejmě za pomoci vlády, a dnes jsou z nich regiony, kde lidé rádi žijí, kam se rádi vracejí a odkud neutíkají mladí lidé. K něčemu takovému musíme najít sílu a odvahu a například v tom Porýní a Porúří se inspirovat. Že to kraj nezvládne sám, je jasné, musí ho v tom podpořit vláda. Nicméně si myslím, že za ty desítky let má kraj Ústecký, Moravskoslezský a další, máme těmto krajům co vracet. A pokud se objeví podobný záměr, tak věřím, že bude podpořen na vládní úrovni.

Pokud Ústecký nebo Moravskoslezský kraj něco potřebuje, tak je to plán obnovy. Já se nebojím říct, že to je Marshallův poválečný plán obnovy. Bohužel vláda promeškala období hojnosti a se žádným komplexním plánem obnovy nepřišla. Já se snažím aspoň malou částkou pomoci právě v mém pozměňovacím návrhu. Vláda předložila rozpočet, kde vytváří schodek zhruba 60 mld. korun. Tento schodek je většinou vynakládán na navýšení platů státních úředníků, bohužel ne na obnovu krajů postižených těžbou. V mém pozměňovacím návrhu jsem navýšil částku na zahlazení škod po hornické činnosti o 100 mil. korun. Pro státní rozpočet je to zanedbatelná položka, pro těžbou sužované kraje částka významná a vítaná. Dovoluji si vás všechny, kteří topíte a svítíte uhlím z postižených regionů, požádat, abyste můj pozměňovací návrh podpořili. Děkuji.