V rámci léčení jsem se želvičce dokonce naučil do předních nohou na střídačku píchat injekce antibiotik. Čip už jí veterinář vyjmul, ale musí se doléčit. Veterinář želvu prohlédl a konstatoval, že léčení je na dobré cestě. Paráda, mám ji moc rád.
Želvičku léčím skoro dva roky a za tu dobu jí chtě nechtě musím nosit do práce. Je zvyklá poslouchat hovory o komunální politice a politice vůbec. Musím říct, že ji to nechává zcela chladnou a povětšinou usne. Velký zájem projevuje o asistenční pejsky z Helppes, ale na ty je se svými 70 gramy váhy trochu malá. Statečně však leze přes klávesnici počítače, a dokonce se pravidelně schovává v šanonech na spisy. Asistenční pes z ní nebude, ale možná asistenční úřednická mikroželva.
Ve čtvrtek šla želvička Bára k veterináři a zastupitelé hlavního města na jednání zastupitelstva. Šlo o nevím kolikáté pokračování úvodního zastupitelstva, na kterém se snad mělo zvolit nové magistrátní konšelstvo. Z konšelstva se vyklubal toliko primátor, jeden nebo dva, čert ví.
K veterináři jsem jel tramvají a několikrát přesedal. Za celou cestu jsem však nezaslechl nikoho, že by se bavil o tak světodějné události, jako je zasedání magistrátního zastupitelstva. Ve frontě u veterináře to samé, nikoho to zjevně nezajímalo.
Želvička dostala injekci antibiotik do přední nohy. Městští zastupitelé zjevně nikoli, nejspíš jen oběd a podle toho to dopadlo. Nezvolili nikoho, radní a primátor z minulého období tam zůstanou nejméně do půlky února, kdy má zastupitelstvo pokračovat. Bára o situaci na pražském magistrátu zase neprojevila žádný zájem, Pražané taktéž.
V Praze se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace v Praze není lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně zlá. Lidem dochází trpělivost. Zdá se mně, že kuriózní situace pražského zastupitelstva skoro nikoho s výjimkou politiků nezajímá.
Nikdo nedemonstruje za nového pražského primátora, či primátora dosavadního. Veřejné projevy a veřejná angažovanost při řešení primátorské záhady Prahy je z pohledu lidí tak trochu nepatřičná. Specifikum nesouhlasu s primátorskou tajenkou je v neúčasti, v nezájmu, v neztotožnění. Jenom?
Vzpomeňte si prosím na někdejší pád řecké vojenské junty. Generálové měli tehdy Řecko i jeho ekonomiku pevně v rukou. Odpůrci byli v emigraci a junta pohodlně a v klidu vládla. Pak přišel konflikt s Tureckem. Řecko tehdy mobilizovalo armádu. Zbytečně. Ti lidé prostě nepřišli. Neprotestovali, nedemonstrovali. Jenom nepřišli. Týden junta vydávala různá prohlášení a stanoviska. Po týdnu to vzdala a odstoupila. Nebylo komu předat vládu, nebylo s kým vyjednávat podmínky. Prostě sama od sebe odstoupila. Chyběli jí občané. A nechybí už teď magistrátním zastupitelům Pražané?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV